Už nějakou dobu při čtení YA/NA fantastiky skřípu zuby, neboť kvalitního čtiva v tomto žánru značně ubývá – bohužel. I z toho důvodu jsem s přečtením Z krve a popela otálela a odkládala ho na neurčito. Naštěstí se ukázalo, že mé obavy nebyly (alespoň z části) oprávněné – po dlouhé době jsem konečně přečetla něco, co mě bavilo.

Nicméně...

Z krve a popela (J. L. Armentrout)

Poppy je Panna, Vyvolená. Jejím posláním je zachránit království, má být obětována bohům. Sama neví, co ji po posvátném rituálu – vznešeně nazvaného Povznesení – čeká. Nový život? Smrt? Nejistota ji pronásleduje každý boží den.

Právě pro Panninu posvátnost a důležitost ji drží v ústraní. Nikdo se jí nesmí dotknout nebo spatřit její tvář, s nikým, kromě několika strážců a přiřazené přítelkyně, nesmí promluvit. Jenže Poppy se takový život příčí. Nedokáže se sžít s myšlenkou, že má být obětována, ať už to znamená cokoliv, aniž by něco zažila.

A když jí do života vstoupí Hawke, pohledný mladý strážce, veškeré pochybnosti o její budoucnosti se derou na povrch. Zároveň se však blíží den jejího Povznesení.

Jenže zakázané přece chutná nejlépe...

"Smrt je jako stará přítelkyně, která přijde na návštěvu – někdy ve chvíli, kdy je očekávána ze všeho nejmíň, a jindy, když už se jí člověk nemůže dočkat."

(str. 42, Hawke)

První díl chystané série Z krve a popela, z pera americké spisovatelky Jennifer L. Armentroutové, ve mně vyvolal velmi rozporuplné pocity. Příběh mě nadchnul a zároveň... no, ne úplně přesvědčil. Mezi doporučené knihy jsem ji zařadila v podstatě jen proto, že je stylem vyprávění a skvěle vystavěnými dialogy téměř klenotem v moderní YA fantastice. (Co si budeme – v tomto žánru toho vychází tolik, že najít něco dobře napsaného a alespoň částečně kvalitního dá celkem zabrat...)

Autorka rozhodně psát umí, o čemž svědčí právě styl, jakým je kniha psaná – čtivost se tu rozhodně nedá zapřít. Svět, ač plný dávno ohraných klišé (upíři, vlkodlaci, hate-to-love,...), funguje nadmíru dobře. Nechybí mu tajemno, zkažená politika, náboženské praktiky nebo krvavá historie.

Na zbytečně rozvláčný úvod, který mě zhruba sto až sto padesát stránek nudil a do čtení jsem se musela doslova nutit, je příběh nabitý akcí, hutnou romantikou (tu jsem si osobně užila, i když k tomu mám své výhrady), erotikou či temnými tajemstvími.

Postavy byly skvělé, i když v případě těch hlavních (Poppy a Hawke) téměř jako přes kopírák  (hrdinka odvážná, psychicky silná a odolná, porušující pravidla, lehce přidrzlá... hrdina tajemný a záhadný, sexy, přitažlivý, sarkastický a třeskutě vtipný... i když jeho zvrat je přece jen zajímavější, než tomu bývá obvykle). Jejich pomalu rozvíjející se vztah působil důvěryhodně a mnohdy jsem pocítila to zvláštní mravenčení v podbřišku, jak moc jsem jim fandila. Romantickou linku protkanou několika erotickými scénami jsem fakt "žrala".

Ale...

"Strach a statečnost jsou často jedno a to samé. Buď se z tebe stane bojovník, anebo zbabělec. Jediným rozdílem je osoba, která sídlí uvnitř."

(str. 231, Hawke)

Bohužel tohle nalezené nadšení, kdy jsem byla schopná přečíst přes tři sta stránek během jediného večera, nahradila rozpačitost. Zejména ti dva, Poppy a Hawke, se začali chovat nelogicky, vůbec jsem jim nerozuměla a klepala si na čelo. Jednoduše mi začali lézt na nervy – hlavně ta jejich, ehm, "touha po tom druhém", která mi ke konci přišla dost nemístná a vůbec se (mi) to tam nehodilo. Poppy přese všechny své klady a odvahu sebou nechala snadno manipulovat – a Hawke? Mistr manipulace číslo jedna. Přestala jsem ho mít ráda, i když jim to pořád přeju. Asi.

Zato svět mě uchvátil. Jistě, upířinou a vlkodlaky už jsme všichni přecpaní, ale tady je to přece jen podáno krapet nápaditěji. Líbilo se mi jeho postupné poodkrývání, které sice nebylo závratně nečekané, ale fungovalo skvěle. Ne že bych to úplně nečekala, ale nezklamal. Konečné zjištění, že svět, který Poppy znala, je přece jen jiný, než jí bylo celý život podsouváno, není bůhvíjak nečekané, ale neurazí a člověk chce zjistit, kde se nachází skutečná pravda.

Přese všechny mínusy, které po dočtení vyšly na povrch, Z krve a popela stále řadím mezi ty lepší YA/NA příběhy za poslední dobu. Z velké části to zachraňuje svět, který autorka vytvořila, a čtivost, skvělé dialogy a (i přese všechnu tu předvídatelnost) dychtivost číst dál.

Z krve a popela je jednou z mála chystaných YA sérií, kdy mám chuť přečíst i druhý díl.