Oceněné povídky Harlana Ellisona

Vrchol vulkánu je v podstatě "The Best of" Harlana Ellisona, neboť se jedná o sbírku jeho oceněných povídek. Musím tomu dát za pravdu: vychutnala jsem si každou stránku, každý řádek a Ellisona si prostě zamilovala.

#doporučuji

I když jsem na reklamu na Harlana Ellisona koukala poměrně často, neodvažovala jsem si jeho Vrchol vulkánu sama koupit. Přece jen se zcela vymyká žánru, který čtu, i románové formě, kterou preferuji. Když jsem ho ale dostala k narozeninám, neváhala jsem, dočetla rozečtený Oceán na konci cesty (ten jsem mimo jiné zařadila do svého seznamu top 10 knih za rok 2020) a se zájmem se na Vrchol vulkánu vrhla.

Za sebe musím říct, že to je neskutečný skvost.

"... tik tak tik tak a jednoho dne už najednou neslouží čas nám, my sloužíme času a jsme otroky rozvrhu, uctívači pohybu slunce na obloze, odsouzeni k životu založenému na omezeních, protože systém nebude fungovat, pokud nebudeme přesně dodržovat rozvrh."

(z povídky "Kaj se, Harlekýne, řekl Tiktátor")

Už od první povídky (Kaj se, Harlekýne, řekl Tiktátor) mě to naprosto ochromilo. Každý další příběh jsem si neskutečně užívala, žasla nad originalitou, bezbřehou fantazií autora i nad umem dokonale překvapit nečekaným koncem. Podivovala jsem se nad vytříbeným jazykem (za mě velké díky českým překladatelům, protože tohle musela být fuška), rozličností jednotlivých povídek... za mě rozhodně nejnečekanější a nejzajímavější čtenářský požitek za hodně dlouhou dobu.

Ve Vrcholu vulkánu se dá najít vše, co náročný čtenář od díla očekává: humor, zajímavé zápletky, originalita, překvapení, lidskost, pochopení i nepochopení... zároveň jsou povídky protkány hned několika žánry, od sci-fi až po horor...

"Skrzekdy, štěrbinami myšlenky zvané čas, reflexními obrazy zvanými prostor; jiné potom, jiné teď. Toto místo, místo tam. Za hranicemi všech pojmů - proměna jednoduchého úkonu s konečnou platností onálepkovaného jako kdyby. Čtyřicet a víc kroků stranou, ovšem později, mnohem později. Tam, ve vrcholném Středu, z něhož vše vyzařuje a stává se nekonečně složitějším, tajemství symetrie, harmonie a rozdělení, které souzní s jemně vyladěným řádem na tomto místě, kde to všechno začalo, začíná, bude začínat vždy. Střed. Skrzekdy."

(z povídky "Bestie, která řvala láskou v srdci světa")

Ellison ve svým povídkách nutí člověka myslet, přemýšlet, zamyslet se nad životem či nad tím, co autor chtěl vlastně říct. Vrchol vulkánu jsem četla dlouho, téměř dva měsíce, ne však proto, že bych se nudila, ale proto, že jsem si to neskutečně vychutnávala a jednoduše milovala každý řádek.

Nejvíc jsem si zamilovala již zmíněného Harlekýna, dále "Jeffinovi je pět", "Džin, protřepat, nemíchat" nebo "Paladin ztracené hodiny". Samozřejmě i zbytek sbírky byl skvělý, například grafické zpracování "Na pomezí" je prostě dechberoucí.

"Smrt přišla jako pouhý rozdělovník. Život, a hned následovala druhá strana rovnice. protože teprve když umřel, začal Bailey žít."

(z povídky "Na pomezí")

Dala bych i 100 %, kdybych nenarazila na povídku "Croatoan", z níž mi, jakožto celkem čerstvé matce, bylo úzko (no dobře, asi jsem trochu přecitlivělá). Dál bych vytkla  na můj vkus až moc malá písmena, kvůli kterým se mi špatně četlo. Nicméně i tak si ode mně Vrchol vulkánu vysloužil krásných 92 % (a taky už jsem si zakoupila další jeho povídkovou sbírku Nemám ústa a musím křičet - jednoduše jsem Ellisonovi propadla).