Vita Nostra
... podivná fantasy, kde hlavní hrdinka zvrací mince
Mezi knihy, které jsem nedočetla, se jednoznačně řadí podivná a bizarní fantasy s lákavým názvem Vita Nostra. Krásná obálka, celkem vysoké hodnocení (na můj vkus až moc vysoké...), ale naprosté utrpení při čtení.
Autoři a fanoušci jistě prominou. :)
Vita Nostra (M. a S. Djačenko)
Anotace
"Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach. Stejně jako z muže v černých brýlích který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? Proč se musejí učit nazpaměť tuny nesmyslných textů? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?"
Informace o knize
Originální název: Vita Nostra, 2007
Autoři: Marina a Sergej Djačenko
Rok vydání: 2007, v ČR 2018 (nakl. Fragment)
Počet stran: 448
Hodnocení na Databázeknih.cz: 80 %
Moje hodnocení: nedočteno, nehodnotím
(Zdroj: Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 28.02.2021]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz)
#nedočteno
Když si v Databázi knih u titulu Vita Nostra najedete na sekci Recenze, vyskočí jich na vás hned několik. Už jen jejich titulky jako "Prazvláštní a geniální fantasy" nebo "Výprava pod vrstvu všední reality" zní fakticky lákavě protože to začíná vypadat jako něco pro vás. Pročtete si všechny ty recenze, nakouknete do komentářů, jejichž autoři se nad tím neotřelým dílem z velké části rozplývají, "Hodnocení 80 %, to je super!" řeknete si, vzdycháte nad krásnou obálkou...
... a pak přijde to hořký zklamání.
Otevřete knihu a dáte se dočtení. A nadšení vás hodně rychle opustí.
Vážně? Nestalo se vám to? Protože mně teda ano.
Vita Nostra se jednoznačně řadí mezi ty nejdivnější (jak-jen-to-říct-slušně) "blbiny", které jsem kdy rozečetla a... a prostě nedočetla. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu říct, o čem to bylo. Vzpomínám jen na to, jak hlavní hrdinka zvracela mince, když dostávala jeden bizarnější úkol za druhým od neznámýho týpka (např. musela chodit čurat do křoví poté, co x-krát oběhla kolečka v parku - to vám fakt nepřijde divný?!), pak se dostala na nějakou Vysokou školu speciálních technologií (sice jsem to nedočetla, ale přišlo mi, že škola s technologiemi neměla za mák nic společného...), kde se ona a její spolužáci (jeden zvláštnější jak druhý) museli nazpaměť učit nějaké nesmysly, taky se dost zvracelo...
... no a pak jsem to vzdala.
Přísahám, že jsem se snažila! Ubíhaly dny, týdny, měsíce a já nad tím seděla, chtíc to prostě dočíst za každou cenu. Jenže jsem přestávala chápat, co vlastně čtu, o čem je Slovo (?), proč se sakra furt zvrací... Asi mám na tuhle knížku malou představivost, protože jsem ji odložila a nikdy, nikdy se k ní nehodlám vrátit.
Za mě jedna velká bizarnost. :)