Kouzelná romance z prostředí francouzského venkova

První díl stejnojmenné trilogie Víno a čáry je často označován jako pohádka pro dospělé. Rozhodně mu nelze odepřít kouzelná atmosféra a samozřejmě nechybí ani láska - ať k druhému člověku nebo k vínu.

Elena je vinná čarodějka, která posledních 7 let trávila zakletá v těle ropuchy. Vrací se do svého domova, na vinici ve francouzském údolí Chanceaux, poháněná touhou po pomstě. Věří, že za její zakletí je zodpovědný Bastien, její bývalý snoubenec.

Po návratu na Château Renard, v němž trávila své dětství i dospívání, však zjišťuje, že v době její nepřítomnosti se spousta věcí změnila. Elenina grand-mére musela vinici i dům prodat, neboť jí docházely finance a na vinici někdo uvalil kletbu, která způsobovala, že vyrobené víno nebylo dobré nebo se celkově nezdařilo jej vypěstovat.

Jean-Paul, nový majitel této chanceauxské vinice, je sice vystudovaným právníkem, ale jeho snem vždy bylo vinařství. Přese všechny technické a vědecké pokusy zachránit víno před úpadkem užívá svých znalostí a zatvrzele odmítá jakákoliv kouzla, ač jsou vinné čarodějky v údolí velmi oblíbené. Důsledkem několika událostí a zjištění, že nad vinicí se vine nejedna kletba, od svého přesvědčení přece jen ustupuje - a zjišťuje, že k podivné a tajemné Eleně cítí víc, než je ochoten si přiznat.

Jenže prokletí vinice a boje není to jediné, s čím se Elena a Jean-Paul musí vypořádat. Po okolí se nachází mrtvá vysátá zvířata. A poté, co stejným způsobem ve vesnici zemře i člověk, se oba hrdinové dostávají do spousty problémů...

"Její oči dál spočívaly nad vodní hladinou, zatímco jí v ústech bojovala o život můra. Zamrkala, aby si její křídla posunula za jazyk, a ucítila podivnou nevolnost. Ten zvláštní pocit rezonoval v jejím ropuším mozku, dokud neusoudila, že do budoucna bude lepší se těm chlupatým se žlutými křídly radši vyhýbat."

Kouzelná romance, kterou slibuje už samotná knižní obálka, není to jediné, co nám Víno a čáry nabízí. Vinná magie je tu uchopena s náležitou originalitou a a připomíná spíše stará dobrá bylinná kouzla a rýmovaná zaklínadla.

V příběhu je obzvláště vinnému čarování věnován dostatečný prostor, čtenář tak má možnost ho pochopit a dokonce si jej vychutnat. Veškerá pravidla spadají pod úmluvy, dokonce existuje Úřad, který na tyto zákony dohlíží a jejich porušení trestá. Přesto tu magie působí dojmem, že není ničím jedinečným - čarodějky žijí volně mezi lidmi a ve světě se jich nachází mnoho. Specializují se na různá magická odvětví, kromě vinných čarodějek zde potkáme pivní, pouštní, travičky aj.

Kromě magického systému se autorka Vína a čar opírá i o prvky viktoriánské éry. Příběh tak místy působí až kouzelně historicky, dokonce se zde umně pracuje se vztahem církve k čarodějnictví - najdeme zde zmínky o historických honech na čarodějnice, jejich soudy, následné mučení nebo dokonce upalování. Jedna z postav dokonce až "fyzicky" tuto minulostní problematiku odráží.

Víno jako takové má v příběhu velký význam. Je ho možné zaznamenat snad na každé stránce, ať už se jedná o metody pěstování, skladování, degustaci, nebo v rámci samotného čarování. Skvělé víno je tu natolik důležité, že se stává ústředním rozbrojem mezi zdejšími velkými vinaři.

Vedle fantaskního čarování, lehce upozaděné romantické linky či historického nádechu lze v příběhu vycítit i lehkou detektivní zápletku. Možná to působí překombinovaně, ale všechno má své opodstatnění, logické vysvětlení a společně to funguje.

Elena se snaží přijít na to, kdo je pachatelem všech těch krví zbavených zvířat, kdo zabil jí tolik známého vinaře a hlavně jaký k tomu měl důvod. Samotné rozuzlení je zajímavé, ovšem nikoli nepředvídatelné. Osobně jsem rozuzlení tohoto pátrání předpokládala a nepřekvapilo mě.

Přesto se v knize nachází několik momentů, které pro mě překvapující byly - kdo je skutečně zodpovědný za Eleninu kletbu? Kdo byli její rodiče? I po přečtení však několik otázek zůstává nezodpovězeno - například kdo byly ty podivné čarodějky s ježky? Pevně doufám, že odpověď právě na tuto otázku se dozvím v následujících dílech. Víno a čáry jsou prvním dílem chystané trilogie.

"Jeho rozum sice byl skálopevně přesvědčený, ale jeho touha vytvářela mezi hlavou a srdcem takový rozkol, že napůl věřil, že ho nějak očarovala."

Osobně se mi z hlavních postav líbila víc Elena, odvážná, silná a zároveň pomstychtivá, než Jean-Paul. Ten se, navzdory slibnému začátku, kdy odmítal všechno kouzelné a v podstatě tomu ani nevěřil, postupem času měnil v nudného zamilovaného "troubu". Ke konci sice projevil ždibec odvahy, ale celkový pohled mi to na něj nezměnilo.

Kromě ústředních jmen je knížka Víno a čáry protkána několika vedlejšími a neméně zajímavými postavami. O Bastienovi od začátku do konce netušíte, co si o něm myslet, o jeho nové ženě nemáte moc dobré mínění, které se nakonec ukáže jako pravdivé. Dále jsou pozoruhodné i Eleniny spoluvězenkyně, kdy jedna oplývá mocí pouštní čarodějky a druhá je mladou a drzou zlodějkou.

Nejzajímavější ze všech mi ale přišla Elenina grand-mére. Ač na první pohled stárnoucí čarodějka ztrácející své schopnosti ke konci ukáže pravou tvář, která je rozhodně šokující. Konkuruje už jí jen Gerda du Monde, Bastienova manželka.

Ačkoliv knižní obálka slibuje kouzelnou romanci, samotná romantická linka je upozaděna. Ne příliš, má tam svůj nemalý význam, přesto mě trochu zklamala. Jistě, už od samotného začátku je jasné, že se dají dohromady, ovšem vývoj jejich vztahu a finální završení na mě příliš nezapůsobily. Z Elenina pohledu jsem získávala pocit, že se do něj sice zamilovává, ale tak nějak je jí to "jedno", zatímco z Jean-Paulova pohledu mi to přišlo až moc... okaté? Násilně vtlačené? Každopádně to z mého pohledu bylo nepříliš zajímavě uchopené a jejich postupné zamilovávání se by si zasloužilo více tajemna, více gradace...

Víno a čáry nejsou nikterak složitým čtením. Je to dokonale oddechové, psané jednoduchým jazykem protkaným francouzskými výrazy, bez zbytečných popisů. Magické náležitosti jsou obestřené atmosférou francouzského venkova, který sám o sobě působí magicky.

Knihu doporučuji spíše dospělým čtenářkám, určitě nenese známky klasické Young Adult literatury. Navzdory nepříliš zajímavému vývoji romantické linky a nejedná se o nijak zvlášť hluboce propracovaný román Víno a čáry jsou pěkným čtením, u kterého dostanete chuť minimálně na jednu sklenku kvalitního vína.