Příběh, v němž jsou do knih ukládány skutečné životy

Vazač vzpomínek je mysteriózním historickým románem s prvky fantasy a LGBT romantickou linkou. Knihy tu jsou zapovězenými předměty, do nichž se ukládají skutečné vzpomínky - dokonce i takové, které člověk zapomenout nechce...

Emmett Farmer je obyčejný chlapec žijící s rodinou na farmě. Jeho farmářskou práci ztěžuje neznámá nemoc, jež stejně jako dopis, který obdrží, změní celý jeho život.

Emmett se neochotně vydává do domku v bažinách, kde žije vazačka knih - a jeho nová učitelka. Učí se zde svému novému poslání, vazačství knih, které je ovšem opředeno množstvím předsudků. Lidé mají z knížek a jejich vazačů strach. Neboť tyto vzácné svazky neobsahují obyčejné smyšlené příběhy, nýbrž skutečné vzpomínky živých lidí.

A jaké čeká Emmetta překvapení, když na jedné z nich uvidí své jméno...

***

Vazač vzpomínek nabízí lehce mystickou historickou atmosféru. Knihy tu nefungují jako v jiných příbězích - vazači do nich svazují vzpomínky, kterých se lidé chtějí zbavit. Autorka nám tak nabízí originální pojetí knižního světa - pokud chcete na něco zapomenout nebo vymazat ze svého života, vazači vám pomohou. Ovšem není to zadarmo - musíte odevzdat svůj souhlas a také počítat s tím, že už nebudete takovým člověkem jako dřív.

Vedle zajímavé myšlenky vázání nechtěných vzpomínek a lehce pochmurného světa, kdy poslání, jež hlavní hrdina vykonává, je lidmi zatracené, nám B. Collinsová nabízí i zakázanou lásku. V dnešní době už to není nic překvapujícího, ovšem ve světě, jenž stvořila B. Collinsová, stále existují předsudky.

Autorčin styl je více než čtivý. Objevují se sice místa, kde by zkrácení neuškodilo, ale práce s jazykem a vnitřními rozpory hlavních hrdinů vše vynahradí.

Autorka vypráví z pohledu Emmetta, posléze Luciena - kniha je tedy psána v ich-formě. Nabízí se nám tak pohled na dvě odlišné povahy. Zatímco Emmett je spíše tichý a chudý, ovšem také dost vzpurný, Lucien oplývá notnou dávkou arogance vyšší třídy. Ačkoliv jsem nepřišla na chuť ani jednomu z nich, společně fungovali dokonale. Protože jejich vztah potíral veškeré třídní odlišnosti.

Příběh Emmetta a Luciena nám ukazuje, že v minulosti nebyla homosexualita tolerována. Kvůli svým vroucím citům jsou násilím donuceni tyto vzpomínky svázat a zapomenout na ně. Čtenář tak může sledovat dva zdánlivě cizí chlapce, jak si k sobě nachází cestu - i když netuší, že spolu mají společného víc, než jen tuší.

Osobně příběhy s LGBT tematikou nevyhledávám, ovšem zde mi to vůbec nevadilo. Celkově to pomáhalo utvářet "předsudkovou" atmosféru a i přes absenci akčních scén mě Emmettův a Lucienův příběh zcela pohltil.

Co se týká ostatních postav, například u Emmettovy učitelky jsem nechápala, proč s jeho výukou knihvazačství tak otálí. Rozuměla jsem, že své poslání považuje za velmi výjimečné, ale vzhledem k tomu, že Emmett byl jejím jediným žákem, určitě by si zasloužil vědět o svém novém povolání víc - a stejně tak čtenář. Vedle ní existuje i "mírnější" záporák - sem tam se mihne, dokonce je i v některých situacích důležitý, nicméně mu není dána taková váha, jakou by si zasloužil.

Co bych Vazači vzpomínek ještě "vytkla", je nedostatek akce. První část knihy slibuje krásný svět knihvazačů a jejich zákazníků, posléze je však všechno pohlceno onou zakázanou láskou a hledáním ztraceného kusu sebe samotného. Jako oddechové čtení to funguje skvěle - ovšem vytrácí se tím potenciál zajímavé myšlenky o knihvazačství.

Nicméně Vazače knih hodnotím jako nadprůměr - věřím, že jeho řádky si oblíbí starší i mladší čtenáři. Osobně jsem se nedokázala odtrhnout a čekala jsem, jak všechno nakonec dopadne.