Tvůrčí paradox

Tvůrčí paradox? Když se vám sen splní díky Pánu nočních můr.

Možná to zní temně a možná to trochu temné i bude, mohu vám však slíbit, že moje kniha má daleko větší smysl nebo, chtete-li, myšlenkový význam. Obsahuje epický příběh plný příšer a bohů (kdo říká, že mezi těmito dvěma pojmy nemůže být i rovnítko?), který je především o hledáním pravdy, lásce, byť zapovězené, síle přátelství nebo třeba odvaze postavit se nejen vnějšímu nebezpečí, ale i vlastním vnitřním démonům - především takovým, kteří se nachází v každém z nás, jen u někoho se projeví více, u někoho méně.

Vezměte si třeba hlavní hrdinku Annuviu. Je to bohyně. Nadpozemsky krásná, vládnoucí magickou mocí cestovat napříč Sedmisvětím, aniž by musela používat zdlouhavé Mezisvětské stezky. Dokáže mluvit s mrtvými, skvěle bojuje, snaží se pomáhat slabším... ale taky je alkoholičkou, těžce závislou na krvavém víně (přiznávám, že v době, kdy jsem Viu tvořila, jsem měla podivně zvýšenou každodenní chuť na červené...). Taky bývá vcelku protivná, pomstychtivá a nedůtklivá (a která žena ne, že?).

Jo, a nemá srdce. Jednoduše žije jen díky magii a krvi svých nadbožských rodičů.

Přesto dokázala vzplanout láskou tak sžíravou, že ani zákazy samotného božího Zákona jí nezabránily, aby si vzala svého vyvoleného - smrtelného krále. (Není i tohle tak trochu paradox?)

Ach, Gamron, Gamron. Můj oblíbenec! Ohromný vlasatý a vousatý muž se zjizvenou tváří. (Představte si, že vypadá třeba jako... jako Jason Momoa *mrk, mrk*. Trochu víc zjizvený, o dost méně potetovaný... ale prostě je to on!). Syn Snové královny a Pána nočních můr, bojovník s vlastní vnitřní Temnotou. Ač je zrozen i Světlem, černota proudící jeho žilami se nedá potlačit. Jen jeho láska k Vie, naděje, že se jednou znovu shledají, udržuje jeho temnou podstatu na uzdě.

Není to sexy?

Jason Momoa v hlavní roli Aqua... eeeh, Gamrona, Temného krále, panovníka království nočních můr. 

Pán nočních můr je ve své podstatě vyprávěním o boji mezi dobrem a zlem, i když jsem je nazvala jinak (Světlo a Temnota). Jen to tu není tak černobílé. Sedmisvětské světy totiž potřebují obojí - jen tak se může udržovat Rovnováha, jen tak můžeme žít i umírat, milovat i nenávidět, dávat život i zabíjet. Jen díky Světlu a Temnotě existují dobří lidé i ti špatní.

Prostě další paradox - aby mohlo existovat dobro, musí existovat i zlo. Jedno bez druhého nemůže být, aniž by to nezničilo všech sedm světů.