Třpytný dvůr

14.09.2021

Příběh plný mladých dam, lásky, lží i náboženských vyznavačů

S knihami od americké spisovatelky Richelle Mead jsem se setkala už jako náctiletá. Jako spousta mých vrstevnic jsem propadla kouzlu fantasy sérií pro dospívající dívky Vampýrské akademie a Sukuba, které dodnes považuji za jedny z nejlepších YA příběhů. I to bylo důvodem, proč jsem sáhla po Třpytném dvoru, který sice není fantasy, nicméně něco "meadovského" si přece jen ponechal - skvělou čtivost.

Třpytný dvůr 1 (R. Mead)

Anotace

"Třpytný dvůr: škola a zároveň výnosný podnik. Přicházejí sem chudé dívky z celého Osfridu, aby se zdokonalily ve finesách společenského chování. Jedině tak budou moci uzavřít sňatek s bohatým a mocným mužem z Adorie, Nového světa.

Hraběnka Adelaide se tomuto pravidlu vymyká, ta už díky svému původu vybrané způsoby ovládá. Přesto přichází do Třpytného dvora přestrojená za služku, aby později mohla v Adorii začít nový život. Daří se jí utajit svou identitu před všemi, jen ne před okouzlujícím Cedrikem Thornem, synem bohatého majitele Třpytného dvora.

Když Adelaide zjistí, že také Cedric skrývá velmi nebezpečné tajemství, společně vymyslí plán, jak z jejího podvodu vytěžit maximum. Komplikace na sebe ale nenechají dlouho čekat - nejprve je třeba překonat zrádné moře mezi Osfridem a Adorií, kde pak Adelaide padne do oka budoucímu guvernérovi. A jako by to všechno nestačilo, mezi Adelaide a Cedrikem to pořádně jiskří - a pokud toto jiskření přeroste v plamen, hrozí Třpytnému dvoru skandál a oni dva budou vyhnáni do divoké nezmapované země..."

Informace o knize

Originální název: The Glittering Court
Série: Třpytný dvůr (1. díl)
Žánr: Dobrodružný, světová literatura, dívčí román
Autorka: Richelle Mead
Rok vydání: 2016, v ČR 2016 (nakl. Domino)
Počet stran: 480

Hodnocení na Databázeknih.cz: 77 %

Zdroj: Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 14.09.2021]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz)  


Elizabeth Whitmorová, mladá hraběnka z Rothfordu, sice pochází ze známého a vznešeného rodu, nicméně její rodina trpí finančními problémy a dívka je tak nucena do sňatku bez lásky se svým bratrancem. Jenže tohle není život, po kterém by toužila - a to i přes skutečnost, že se s vidinou manželství bez lásky smířila.

Elizabeth by se ráda stala svobodnou ženou, která může rozhodovat sama za sebe. Tato možnost se jí naskytne záhy. V městě se nečekaně objeví pohledný mladík Cedric Thorn, jenž nabízí nový život hraběnčině služebné, mladičké Adeleide. Ta se má stát jednou z dívek Třpytného dvora, jehož adeptky se po roce vydávají do Nového světa, aby zde našly zabezpečeného manžela. Jenže Adeleide po této zkušenosti netouží - nejraději by se vrátila do svého rodného kraje. Hraběnka ji tam posílá a sama přebírá dívčinu identitu a do Třpytného dvora odjíždí jako obyčejná služka.

A protože je Třpytný dvůr pro chudé a prosté dívky, které převychovává v pravé dámy způsobilé ke sňatku s bohatým mužem, Elizabeth musí zapomenout vše, co se ve svém vyšším společenském postavení naučila a stát se skromnou dívkou.

Před Cedricem však svou pravou totožnost skrýt nedokáže, neboť si její tvář zapamatoval. "Adeleide" však není jediná, kdo něco skrývá - ukáže se, že i Cedric ukrývá nebezpečné tajemství...

"Takhle jsem se rozhodla, už když jsem dávala svůj plán dohromady. Nechala jsem Adu zmizet a dostala jsem od ní slib, že se o ničem ani nezmíní, lidé z Třpytného dvora si však měli myslet, že mají tu správnou dívku."

Třpytný dvůr je na rozdíl od předchozích sérií autorky prost od fantaskních prvků - nenajdete zde žádné Moroje, Strigoje, sukuby či jiná nadpřirozená stvoření. Zato zde naleznete nový svět, nemálo podobný tomu našemu skutečnému. Richelle Mead se zde opírá o reálné problematiky, které se týkají jak nás, tak lidí v historii.

Například Nový svět, zde nazvaný Adorie, je znatelně inspirovaný kolonizací Ameriky. Nechybí osídlování nezmapovaných území, problémy s původními obyvateli, náboženská problematika... zmíněno je například i rýžování zlata a nechybí ani piráti.

Autorka dále poukazuje na útlak menšin či ženskou touhu po svobodě - se všemi těmito problémy se seznamujeme prostřednictvím hlavní hrdinky, hraběnky, která touží po tom být svobodná a oproštěná od nepříznivých povinností ženy vyšší společnosti.

"Jsem lepší než tihle lidé, říkala jsem si. Ne díky svému původu, ale díky svému charakteru." 

Začátek knihy mě velice bavil. Seznámení s Elizabeth, poté Adeleide, proběhlo hladce, čtenář měl šanci si ji zamilovat snad od první stránky. Její začleňování se mezi chudé dívky bylo úsměvné a vcelku reálně popsané - přesto se s tím i navzdory svému šlechtickému původu poprala celkem dobře.

Myšlenka Třpytného dvora byla vcelku zajímavá - prostičké dívky se převychovávaly v dámy, učily se chovat ve společnosti, nosily bohaté róby, dokonce skládaly zkoušky... a to vše jen proto, aby se mohly vdát za zámožného cizince, který za ně dokonce zaplatí, a najít domov v Adorii, Novém světě daleko od jejich domovů.

Trochu se mi ta myšlenka kupování mladých dívek, jako by byly nějaké "zboží", příčila, nicméně Třpytný dvůr skvěle reflektoval historické - a v některých kulturách stále přetrvávající - sňatky pro peníze. I z toho důvodu jsem fandila Adeleide a Cedricovi, kteří tuto vizi rozbourali.

Nadšení z příběhu mi vydrželo zhruba dvě třetiny. Jakmile se příběh přesunul z prostředí Třpytného dvora, náhle začal působit překombinovaně a hekticky. Zvratů bylo najednou moc a rozhodně bych se nezlobila, kdyby ta poslední třetina byla zkrácená a oproštěna od některých pasáží. Najednou jsem se totiž nudila a toužila po konci - mé čtení se tak prodloužilo. Zatímco jsem polovinu knihy měla přečteno během pár dní, s druhou půlkou jsem se potýkala déle jak týden.

"Nemůžu tvrdit, že jsem jeho polibek ani trochu nečekala. A už vůbec nemůžu tvrdit, že jsem ho nechtěla."

Co se týká postav, hlavní hrdinka, Elizabeth/Adeleide, sice už od začátku působí jako vyrovnaná a cílevědomá dívka, nicméně až Třpytný dvůr a následný život v chudobě ji zformují v silnou a odolnou ženu, která je pro lásku schopná udělat cokoliv.

Silnější charakterové rysy jí však přece jen chybí - i přes to, že si prošla mnoha zvraty a společenskými vrstvami, stále působila poněkud... jednotvárně. To samé se dá říct i o Cedricovi. Líbil se mi, ale příliš mě neochromil.

Oproti tomu vedlejší postavy byly velmi zajímavé. Adeleide se na své cestě za svobodou setkala s mnoha pozoruhodnými lidmi - její přítelkyně Mira a Tamsin rozhodně nebyly nudné. To samé platí o tajemném Warrenovi, budoucím guvernérovi, a jeho matce.

Milostná linka Adeleide-Cedric nebyla překvapující, nicméně bylo zajímavé sledovat její vývoj. Fandila jsem jim od samotného začátku až do konce, kde se potýkali s mnohými nástrahami a nepřízněmi osudu. Lichotilo mi, že příběh byl oproštěn od klasického milostného trojúhelníku - jistě, o Adeleide sice prahli i jiní muži, nicméně její náklonnost byla jasná a jednosměrná.

"Vezmu tě za ruku a ulehnu s tebou v háji, za svitu měsíce. Na zelené zemi počnu s tebou nový život. Budu ti kráčet po boku, dokud bude slunce každé ráno vycházet."

Třpytný dvůr hodnotím jako lehký nadprůměr. Byla to spíše oddechová a nenáročná četba plná lží, lásky, společenských hodnot, neochuzená o množství akce a zvratů... zpočátku velmi poutavá a čtivá, ke konci už méně.

Za mě je to slabší jak předchozí série (Vampýrská akademie a Sukuba), které jsem si zamilovala, nicméně i tak jsem vcelku zvědavá na další díly.