Kniha protkaná vůněmi

Na první díl duologie Vůně Aramteshe jsem pokukovala několik měsíců. Lákala mě krásná obálka i zajímavá anotace - a nakonec jsem neodolala a Temný květ si pořídila. Ještě teď cítím tu opojnou rozmanitou vůni, která prostupuje celým příběhem až k samotnému závěru...

Rakel je vesnickou dívkou, která má dar rozpoznávat rozličné druhy vůní. Její otec se potýká se zákeřnou nemocí, které se říká Hniloba. Ta sužuje celou říši a v podstatě na ni neexistuje žádný lék, dá se jen mírnit její průběh. Rakel ví, že otcovo onemocnění nezastaví, ale mohla by se pokusit jej alespoň zpomalit. Proto se vydává do města, aby zkusila získat parfumérský titul. Jenže nic nejde podle plánu a Rakel se dostává do služeb Strážkyně vůní. Skutečné problémy jí však začínají v okamžiku, kdy je při návštěvě města otráven samotný dědic trůnu, princ Nisai. 

Obvinění padá na Rakel, která je uvězněna. Zachraňuje ji neznámá dívka, která ji posílá na nebezpečnou a velmi nejistou cestu za záchranou jak vlastního života, tak toho princova.

Ash je mladý muž, oddaný princi Nisaiovi srdcem i duší. Jeho osud se střetne s Rakeliným v momentě, kdy dojde k záhadnému požáru vzácných temných květů dakhai, jehož kouř prince otráví. Společně se pak pokouší vyhledat protilék, jehož recept je zašifrován do několika hádanek a suroviny je třeba hledat po celé říši...

"Existuje jen jeden způsob, jak z toho ven."
"A to je?"
"Skrz."

Temný květ je prvním dílem plánované duologie Vůně Aramteshe. Příběh je protkán zvláštními a mnohdy nám neznámými vůněmi, které doprovází hlavní hrdinku snad na každém kroku, či tajemstvím, které obestírá Ashe, princova Štíta. Autorka si skvěle pohrála s jazykem i náležitostmi originálního světa, kterému vymyslela různé květiny, vůně, lektvary, vlastní božstvo či rozličné jazyky.

Všechny ty vůně, písečné pouště a putování napříč magickým světem je obestřeno působivou orientální atmosférou. Možná právě proto je Temný květ často přirovnáván k Jiskře v popelu či Poušti v plamenech.

Začátek knihy seznamuje s oběma hlavními hrdiny a jejich dosavadními životy, kdy Rakel žila na vesnici se svým otcem stiženým Hnilobou a Ash sloužil budoucímu vladaři Nisaiovi. Jejich cesty se následně propletou a spojí je společný cíl - najít protilék na princovu otravu.

Příběh je vyprávěný v ich-formě, a to z pohledů jak Rakel, tak Ashe. Oba jsou sympatickými hrdiny, do nichž není těžké se vžít, soucítit s nimi a pochopit jejich počínání. Rakel je sedmnáctiletou vesnickou dívkou, která je pro záchranu svého otce ochotná podstoupit jakékoliv nebezpečí. Je odvážná, občas sarkastická, ale vtipná. Ash se od Rakel, i navzdory sociálním rozdílům, příliš neliší - i on je ochoten obětovat cokoliv, dokonce i vlastní život, aby zachránil svého prince, k němuž ho poutá víc než obyčejná věrnost.

Vedle hlavních hrdinů je Temný květ protkán množstvím zajímavých vedlejších postav. Jmenovat lze samotného prince Nisaie, který zbožňuje knihy a bádání. V tomto ohledu je mu blízký Esarik, mladík na první pohled nezajímavý, ovšem vlivem okolností se z něj stává zajímavá figurka. Sephine, Strážkyně vůní, v sobě ukrývá víc, než se na první pohled zdá, to samé záhadná Luz nebo podivný Zakkurus...

"Zlomená důvěra je to nejhůř se hojící zranění. A vždycky po něm zůstane jizva. Vždycky."

(Rakel, str. 241)

Mezi hlavními hrdinami Temného květu se pomalu (opravdu pomalu) probouzí slow-burn romance. Ash a Rakel si k sobě nachází cestu, vytváří si mezi sebou pouto a zjišťují, že vzájemná důvěra není to jediné, co se mezi nimi postupně utváří. Jenže celé to působilo tak nějak... neuměle. Klidně tam té romantiky vzhledem k zařazení do YA literatury mohlo být víc (snad to autorka vynahradí v druhém díle), nebo by tam nemusela být vůbec (osobně se přikláním k té první možnosti, obě postavy jsem si oblíbila a fandím jim). Souhlasím s názorem, že takhle se celá ta romantická linka zdála být až polovičatá.

Co se týká děje, z mého pohledu je zajímavý i nudný zároveň. Začátek může pro množství cizích názvů a jmen působit zmatečně, nicméně to k originálním světům patří a mně to nevadilo. Osobně mě prvních pár kapitol bavilo víc než prostřední část, kdy se Rakel a Ash vydali hledat protilék na záhadný jed, který otrávil prince. Celé tohle hledání a cestování napříč říší, k jejímuž pochopení či lepší orientaci by se hodila mapka, je sice protkané rozuzlováním hádanek a tajemných vodítek, nicméně je to zbytečně roztažené a zdlouhavé a téměř pozbyté akce. Hrdinové se se vším vypořádali až moc snadno bez nějakého většího či zajímavějšího zádrhele, celkově to působilo dost monotónně.

Pár stovek stran jsem se nudila. I když ono pátrání po různých přísadách protiléku fungovalo i jako seznamování se se světem či sbližování hlavních hrdinů, docela dost se to táhlo a občas mě přepadávalo nutkání knihu odložit. 

Naštěstí jsem to nevzdala, protože konec jsem oproti prostřední rozvleklé části hltala jedním dechem. Celé to odhalení Ashova tajemství, přivedení Nisaie zpět "mezi živé" či rozuzlení jednotlivých záhad - nebo naopak naznačení jiných - bylo čtivé a nadmíru poutavé. Tak nějak věřím, že druhý díl, Koruna kouře, by mohl přinést zajímavější počtení.

"Nemusím ji chránit před sebou.

Ona je moje svoboda."

Celkově se mi Temný květ líbil. Svět, který zde autorka vytvořila, je originální a provoněný různými vůněmi. Nechybí mu nádech orientu a zajímavá mytologie, která je zmíněna sice okrajově, ale dodává příběhu na magičnosti. Navzdory táhlejšímu ději není těžké si zamilovat hlavní i vedlejší postavy a napjatě čekat na jistá odhalení...

Temný květ doporučuji všem, kdo milují neotřelé a oddechové YA fantasy příběhy, kdo si libují v jedinečných světech a komu nebude vadit absence závratnějších akcí (vyjma konce).