Melancholický příběh o životě po životě

Světla nad močálem jsou zajímavým vyprávěním o životě, který nastane poté, co hlavní hrdinka spáchá sebevraždu. Její duše je poslána do temnoty močálů, aby se stala plnohodnotnou bludičkou. Než se jí však stane, musí podstoupit hrůznou zkoušku...

Poté, co se Lena vydá do močálu ukončit svůj život, rozhodně nečeká, že se stane navkou - tedy oživlým tělem zemřelé dívky - a budoucí bludičkou. Aby se jí však stala, musí do sedmi let nalákat živou duši do močálu. Pokud to nezvládne, čeká ji věčné zatracení nebo návrat zpět mezi lidi.

Jenže po nepřátelském střetu se strigou se její lhůta krátí na pouhých sedm dní. Lena se tak vydává do světa živých, aby do močálu nalákala Lukáše Valentu - člověka, který se snaží její nový domov zničit. Ovšem ne vše je tak jednoduché, jak se na první pohled zdá...

"Milovat jinou lidskou bytost je jako objednat si vlastní popravu. Dříve či později naše srdce umře pomalou, nemilosrdnou smrtí."

Světla nad močálem jsou počinem, jež vyhrál 4. ročník věhlasné soutěže "Hvězda inkoustu", kterou pořádá nakladatelství Fragment. Příběh je vyprávěn ich-formou, právě z pohledu Leny. Jednotlivé kapitoly jsou odsazeny dívčinými myšlenkami, které nám pomáhají seznámit se blíže s jejími vnitřními pochody a důvody, proč se rozhodla spáchat sebevraždu.

Na začátek musím říct, že pochmurný posmrtný svět, který zde autorka vytvořila, je skvěle promyšlený. Je rozdělen na tři části - do Světlého Navu odchází duše, které za svého života konaly dobro, do močálu se přesouvají ti, kdo spáchali sebevraždu, a Temný Nav je určen pro vrahy a v podstatě se podobá peklu.

První část knihy je nadmíru čtivá a čtenáře vtáhne do posmrtného světa. Seznamuje ho se zdejší melancholií, promyšleným fungováním i zajímavými obyvateli. Autorka nám podává notnou dávku močálové i navské temnoty, představuje kladné i záporné postavy, které rozhodně nejsou černobílé.

"Bylo to jako zjistit, že se plavím na širém moři v lodi, která není ze dřeva, ale ze soli a pomalu se pode mnou rozpouští."

Lena je po nepříjemných událostech vyslána zpět mezi živé, aby splnila nelehký úkol - v krátké době musí nalákat lidskou duši do hlubin močálu, aby se nestala zatracenou nebo opět člověkem. Zde se setkáváme s Lukášem Valentou, jehož život Leně proklouzl mezi prsty již na samém začátku. Navka se tak potýká s nedostatkem času a strigou, která se její plány snaží zmařit. Tato část mi přišla zbytečně zdlouhavá. Trochu jsem se do čtení nutila - přesto mě touha, jak vše nakonec dopadne, donutila číst dál.

Poslední úsek byl nabitější akcí a hlavní hrdinka se potýká s jedním problémem za druhým. Přišla mi poněkud "přeplácaná" a uspěchaná - ne z toho důvodu, že by autorčina fantazie byla špatná, nicméně se toho na pár desítkách stránek stalo až moc a působilo to neuvěřitelně.

"Naše vzpomínky pro nás dělají totéž, co řezbářský nůž pro dřevěnou sochu. Dávají nám tvar, určují, kým jsme. Člověk by řekl, že když s vzpomínek zbaví, nic se nestane. Nůž už přece svoji práci udělal -ale tak to nefunguje. S každou odevzdanou vzpomínkou jsem se stávala někým jiným; silnějším, svobodnějším. A také méně lidským."

Z postav, které mě osobně zaujaly, musím vyzdvihnout Irmu, strigu, jež Leně neustále hází klacky pod nohy. V podstatě sama se zařadila mezi záporáky - tím, co prováděla za života i po smrti. Oproti tomu hlavní hrdinka mě příliš nenadchla. Ano, stejně jako jiní jsem propadla jejímu sarkasmu a občas se i uchechtla, neboť fungoval dokonale, nicméně bez něj by mi Lena přišla... nesympatická. Možná proto, že jsem nenašla souznění s jejími důvody, proč vlastně spáchala sebevraždu. Navzdory tomu se mi líbil její vnitřní boj o vytrácející se lidskost.

Co bych ale opravdu vytkla, je zdejší "romantická linka". Záměrně ji dávám do uvozovek, neboť příliš romantická nebyla. Což by ve finále ani tak nevadilo, všechny YA knihy na světě přece nemusí být protkané láskou, nicméně zde to působilo neuvěřitelně a bezemočně. Příběh by se bez toho rozhodně obešel.

Co se mi však líbilo, bylo zapracování slovanské mytologie a jejích bytostí, které jsou nám blízké a známé. V propojení s originálním světem to fungovalo dokonale. Společně se závažnými tématy, o něž se tu autorka opírá, je nám tak nabídnuto zajímavé počtení, které rozhodně nenechá člověka chladným a donutí ho k zamyšlení.

Za sebe i přese všechny mé "nespokojenosti" doporučuji.