V hlavní roli vražedkyně, která se stala ochutnávačkou jedů.

Studii jedu jsem dočetla. Přesto k dílu, které mě nalákalo (k mému překvapení) vysokým hodnocením na Databázi knih a slibnou anotací, mám hned několik výhrad.

#nedoporučuji

V případě této knihy je mi jasné, že jdu proti proudu. O oblíbenosti Studie jedu svědčí vysoké hodnocení na Databázi knih, kde se dočkala krásných 85 %. Na můj vkus je to velmi, velmi přehnané.

Studie jedu žánrově spadá pod YA fantastiku, tudíž bych si neměla dělat příliš velké iluze. Samozřejmě tento žánr nezatracuji, sama si v něm libuji a dají se najít opravdu skvělé YA tituly! Jen mi přijde, že pro ohromný zájem o literaturu pro mladé se u nás i ve světě vydá snad cokoliv, jen aby nakladatelé nalákali co nejvíc čtenářů.

Jasně, Studie jedu má pár plusů, které přece jen stojí za zmínku a příběh tak díky tomu není úplně zatracen. Vyniká například celkem neotřelým námětem, kdy se vražedkyně Jelena, odsouzená k popravě, ke svému štěstí dostává na pozici ochutnávačky jedů a kupodivu toto její nové "poslání" není úplně upozaděno. Navíc se to fakt dobře čte. Což je opravdu to jediné, co mě udrželo u čtení a Studie jedu tak neskončila jako nedočtena.

Ke své smůle má Studie jedu, dle mého skromného názoru, víc mínusů než plusů. Například romantická linka vypadá, že je tam vražena jen tak mimochodem, aby se neřeklo. Snad od začátku mi bylo jasné, s kým Jelena skončí, nicméně jsem necítila žádné takové to "nadšení", díky kterému se u jiných YA knížek klepu, ať-už-se-sakra-políbí!

Navíc ta jejich romantika na mnoha místech faaakt nefunguje. Tak třeba "onen moment", na který se jakožto vášnivá čtenářka a romantická duše těšíte, kdy se konečně pomilují. Tady jsem si říkala jen: "Fuj! To snad autorka nemyslí vážně!" Nic proti, ale vložit milostný akt po tom, co Jelena trávila nějaký čas špinavá a smradlavá v cele, do toho se pozvracela a "jen" se polila vodou, mi přijde jako neskutečná nechuťárna. Protože obyčejná voda takovýto silný zápach fakt nesmyje.

S tím se dostávám k dalšímu tématu, co Studii jedu sráží na spodní příčku oblíbenosti: zvracení. Proč se tam, u všech svatých, tolik zvracelo?!

Co se týká jednotlivých postav, nějak jsem se do nich nedokázala vžít. Valeka jsem si zpočátku představovala jako staříka, protože tak prostě působil. Jelena oproti tomu byla věčně špinavá, pozvracená, pohmožděná, aby se pak zničehonic objevila čistá a krásná... Jistě, takhle to normálně funguje.

Některé věci jsem ani moc nechápala: jaký měla smysl linka velitel/velitelka? A co ten svět? Přišel mi celkem zajímavý, i s těmi uniformami, a dostal tak málo prostoru! Přitom mohl celou knihu vyzdvihnout o level výš.

No. Suma sumárum, netuším, zda si vůbec kdy přečtu další díly. Nevím, kolik toho autorka před Studií jedu napsala, ale místy mi to přišlo jako příběh napsaný někým, komu je teprve -náct. Za sebe dávám  pouhých 30 %, a to si myslím, že jsem ještě celkem štědrá...