Magie alternativního Londýna, finská mytologie a výlet do světa Smrti

Podivné a originální fantasy romány zbožňuju - a Strážce duší od Deborah Hewittové splňuje obojí. Spojení alternativního Londýna s historickými prvky a finské mytologie tu funguje na jedničku i navzdory tomu, že je to autorčina prvotina. Osobně jsem si čtení užila snad s každou stránkou a věřím, že jsem si Strážce duší nepřečetla naposledy.

Alice Wyndhamová žije obyčejný a zdánlivě nudný život. Má nepříliš zajímavou práci s nepříliš zajímavým kolektivem, milující adoptivní rodiče a nejlepší kamarádku Jenny. Od dětství se potýká se strachem z ptáků, kteří se jí tu a tam vyjeví, ačkoliv je nikdo jiný nevidí.

Podivné setkání se starou ženou jménem Sylvie, která o těch podivných a strašidelných ptácích ví, Alicin dosavadní život obrátí naruby.

Po mnoha podivných událostech a setkáních sráží Alicinu kamarádku Jenny auto a ona tak upadá do hlubokého kómatu. Aby ji Alice zachránila, vydává se ve společnosti tajnůstkářského Crowleyho do Havranova, alternativního Londýna plného kouzel, magických bytostí väki a finské mytologie.

Jennina záchrana však není to jediné, s čím se musí Alice potýkat - zjišťuje, že je aviaristkou, tedy osobou, která dokáže vidět lelky strážící lidské duše. Navíc ve skutečném Londýně stále existuje skupina lidí, kteří touží väki zlikvidovat, a Alici sledují na každém kroku - dokonce i "na druhé straně" Londýna.

"My, Alice, nejsme kouzelníci, jsme jiný druh."

(Crowley, str. 90)

Strážce duší je velice napínavou a originální prvotinou anglické spisovatelky Deborah Hewittové. Se zatajeným dechem jsem četla každou stránku a vychutnávala si sebemenší detail a zápletku tohoto skvělého díla.

V tajemném a nápaditém příběhu plném lelků, magie, zajímavého Havranova, rozmanitých postav působivým pojetím posmrtného života se dále můžeme setkat s finskou mytologií a folklorem doplněným o alternativní Londýn a historickými prvky toho skutečného.

Na první pohled se toto propojení dvou zdánlivě vzdálených reálií může jevit poněkud nesourodě, nicméně v knize spolu dokonale korespondují a vykreslují tak kulturní rozmanitost londýnského města.

"Druhá strana" Londýna, tedy ta magická, je autorkou popisována vcelku podrobně. Díky tomu ale zjišťujeme nejen to, jak vypadá, ale jaké budovy se dříve nacházely v tom skutečném. Právě při tomto popisování, kdy Alice s Crowleym prochází Havranovem, se dozvídáme i něco z londýnské historie a autorka to šikovně doplňuje o vlastní magické prvky a různé domy s kouzelnými obyvateli.

"Lelek odráží duši, kterou chrání. Když chcete vědět, co skrývá něčí duše, sledujte jejího lelka. My aviaristé... vidíme věci, které chtějí lidé utajit. Všechny jejich strachy, jejich lži, jejich soukromá ponížení - jsou přímo tady, na dosah."

(Proctor, str. 123)

Děj Strážce duší je protkaný samými nečekanými zvraty, zlomovými okamžiky i dechberoucími odhaleními. Akce střídá akci, originální nápad nahrazuje další jedinečná myšlenka a nebyla snad jediná stránka, kde bych se nudila. Zajímavý příběh protkaný nápaditostí a nepředvídatelností nutí číst dál a dál a zapomenout na skutečný čas.

Osobně jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a neustále jsem přemýšlela, jak to bude dál pokračovat. Kdo je to tajemné dítě ze začátku? Co má Crowley skutečně za lubem? A proč sakra Alice víc nepřemýšlí, než něco udělá?

Dva již zmíněné světy, tedy reálný Londýn s tím alternativním, zde nazvaným Havranov, je v příběhu doplněn ještě o jeden - tajuplné slatiny Sulka, kam se lelci vydávají poté, co jejich duše opustí smrtelné tělo. Tahle část mě velice bavila. Nabídla mi nový pohled na posmrtný život, respektive na místo, kam odchází odpočívat duše - v tomto případě jejich strážci.

"Kotva brání tomu, aby loď neplavala na širé moře, ale taky ji tíží a činí ji náchylnou k potopení."

(Reuben Risdon, str. 136)

Hlavní hrdinka Alice mi, co se povahy týče, nepřišla nijak zvlášť zajímavá. Líbila se mi její schopnost, ale jako osobnost mi přišla nudná, nicméně celkem reálná - ne každý z nás je dokonalý a umí si v těžkých chvílích udržet chladnou hlavu. Proto mě její občasné zbrklé jednání nerozčilovalo (pravda, sem tam bych ji nejradši propleskla, jak mi přišla "hloupoučká") a nedá se říct, že by mě nějak zvlášť otravovala. Vlastně mě ale ani moc nebavila, spíš jsem se nechala unášet na vlnách jejího mnohem zajímavějšího příběhu.

Každopádně i přese všechny její negativní stránky to byla dobře vystavěná postava - obyčejná žena v obyčejném těle, která se nečekaně ocitla v neobyčejném světě a neumí si s ním poradit. Dokonce i její vztah nevztah s Crowleym se dal z její strany pochopit - taky bych mu nevěřila ani nos mezi očima.

Navzdory tomu byl Crowley velmi tajuplným společníkem. Ani Alice, ani čtenář netuší, kým opravdu je, jak se v příštím momentě zachová nebo jaké má vlastně pohnutky. Nevíte, zda ho máte milovat nebo nenávidět. Podle mě je to jedna z nejlépe vytvořených fiktivních postav. Byl boží i ďábelsky nemožný zároveň, komplikovaný i skvěle vykreslený.

Ve Strážci duší mě neskutečně bavily i vedlejší postavy. Nebylo jich mnoho, člověk se v nich neztrácel a dokázal si představit jejich povahu. Některé byly sice jen jakýmsi "doplňkem" toho magického světa, vedlejšími pomocníky v Alicině cestě za záchranou kamarádčina života, ovšem to neubíralo na skutečnosti, že jste si je dokázali oblíbit či znechutit.

Všichni padouši měli v ději výraznou roli. Buď od samého začátku, nebo postupem času se stávali důležitými hybateli Alicina příběhu.

"Alice uháněla vzduchem. Jako pták, ale ne tamten pták. Tamten byl bílý a ona byla tmavé a šeré stvoření. Chamtivé, hladové stvoření, jež se řítilo vzduchem směrem k oblouku."

(str. 439)

Strážce duší jsem milovala od začátku do samotného konce, který byl v mnohém velmi šokující a odkryl nejedno tajemství. Tato kniha se zařadila mezi mé oblíbené, k nimž se chci jednoho dne rozhodně vrátit. Bavily mě postavy i jednotlivé zvraty, hltala jsem stránku za stránkou a nedokázala jsem se odtrhnout.

Podle Goodreads by měl být i druhý díl - a ten mi rozhodně nemůže chybět.

Strážce duší doporučuji všem, kdo milují Gaimanovo Nikdykde, a těm, kdo si stejně jako já libují v jedinečných, leč lehce podivných fantasy příbězích.