Příběh plný knih

Stránky světa jsou často označovány jako kniha pro knihomoly. Jistě za to může příběh plný knih - ať už se jedná o bibliomanty, jakési knižní čaroděje, nebo Libropolis, knihkupecké město. Osobně jsem ale od knížky čekala víc. Chvíli jsem si dokonce pohrávala s myšlenkou, že ji prostě nedočtu. Nakonec jsem krizi překonala a dočkala se vcelku překvapivého a čtivého závěru...

Stránky světa jsou rozděleny do tří částí (Knihy a noc, Útočiště, Librokalypsa) a dohry. Hlavní hrdinkou je Furia Faerfaxová, která pochází z mocného rodu bibliomantů. Sama čeká na svou dušeknihu, jež má probudit její bibliomantské schopnosti a díky níž se stane mocnou knižní "čarodějkou". Společně s otcem a mladším bratrem žije v magickém sídle, kde křesla a lampy ožívají a podzemí ukrývá ohromnou knihovnu plnou vzácných výtisků a knižních tvorů, jako je například Plísňák nebo Ypsilonzet.

Furiin život, oproštěný od světa mimo rodinné sídlo, je ozvláštněn psaním knihy - ovšem ne ledajaké. Pomocí Fantastica si dopisuje se svým předkem z minulosti, Severinem Rosenkreutzem, který se stává jejím osobním tajemstvím.

Nad Furiinou rodinou se však vznáší nebezpečná hrozba. Poklidný život v ústraní je nadobro narušen a Furia se po několika událostech dostává do Libropolisu, města ztracených knihkupectví, a snaží se jak zachránit svého uneseného bratříčka, tak přijít na kloub událostem, které jí znepříjemnily život...

"Panoval tam klid jako ve vesmíru a možná přesně tohle ta knihovna byla - celé univerzum světů, které ještě chtějí být objeveny."

(str. 11)

Stránky světa dokáží zaujmout hned na první pohled. Obálka je jednoduchá, přesto barevnou kombinací černé a zlaté lahodí čtenářově oku, potěšit dokáží i malby na vnitřních stranách desek nebo záložka, která vypadá jako samotná vstupenka do magického Libropolis.

I přes to, že má příběh o bibliomantech a knihařském městě velký potenciál, hlavně co se nápadů týče, nedokázala jsem se začíst. Zhruba do poloviny jsem měla chuť jej odložit a už se k němu nevrátit - nebo ho zařadit mezi knihy, které nedoporučuju. Naštěstí jsem tuto nechuť překonala a mohla si tak užít celkem překvapivý, strhující a kupodivu čtivý závěr.

Dlouho jsem přemýšlela, v čem mi Stránky světa tak neseděly, když dějově nebyly vyloženě špatné a originalitou jen překypovaly. Nakonec jsem si uvědomila, že je to stylem, jakým jsou napsány. Začátek byl dost nudný, vleklý a místy působil zmatečně, popisy i akční scény mi přišly nezáživné a dialogy přinejmenším divné. A i když mi to nakonec celkem sedlo, myslím, že do dalších dílů se nepustím - právě kvůli stylu psaní.

V příběhu se taky dost často umírá - na YA literaturu možná až moc. Nicméně žádná ze smrtí mě nijak zvlášť nezasáhla. Vážně. I umírání mi tu přišlo nudné...

"Míti někoho rád znamená odhaliti, že hovoříte stejným jazykem. Někoho milovati znamená ve stejném jazyce básniti. Nevím, zda spolu básníme, Furie, ale přinejmenším spolu píšeme knihu."

(Severin, str. 32)

Hlavní hrdinkou je Furia, mladá "skorobibliomantka", která čeká na svou dušeknihu, aby mohla konečně ovládnout magii slov. Dívčino poslání je zajímavé, její osobnost už méně. Furia se řadí mezi ty hrdinky, které mě neskutečně otravují a nedokážu jim přijít na chuť. Zároveň byla "nijaká", bez výraznějšího vývoje, a často jednala nelogicky.

Linka Cat/Finnian mě chvíli bavila (například ty chvíle v lese mrtvých knih), chvíli ne, v tomto případě mám smíšené pocity. Okouzlující mi přišla jako nezajímavý záporák a u Antikvy mi děsně nesedlo jméno - oproti Okouzlující ale sehrála podstatnější a zajímavější roli v celém příběhu.

Kdo mě ale opravdu bavil, byl Severin. Ono odhalení na konci mě sice nepřekvapilo, nicméně samotné rozuzlení už ano. A zajímavou postavou byla i Isis.

"Když se má z léta stát podzim, nevšimnete si toho jen díky počasí a barevnému listí. Byl to vzduch, co se měnil, dokonce i svit slunce."

(str. 45)

Abych Stránky světa jen nehanila, našlo se několik věcí, které mě na knize uchvátily. Například samotné Libropolis, město ztracených knihkupectví, bylo velmi zajímavé, i když na můj vkus nedostatečně popsané. Dále bych vyzdvihla myšlenku lesa mrtvých knih, exlibri, dušeknihy, zobáknihy, dopisování si Furie se Severinem skrz Fantastico, odkazy na Shakespeara nebo okrajové dotknutí se závažných témat, jako je např. "společenská nadřazenost" (bibliomanti nad obyčejnými lidmi).

Za celou dobu čtení jsem se pobavila jen málokrát - a to pouze poté, co se objevila Furiina zobákniha. Ta mě svou úlohou překvapila a dokonce dokázala vykouzlit úsměv. Jako jediná.

Věkové zařazení příběhu je v tomto případě celkem složité, neboť zpočátku se tváří téměř jako "pohádka" (mluvící lampa a křeslo, knižní příšerky apod.), zatímco později se autor nebojí sklouznout k násilnému a velmi častému  umírání.

Stránky světa jsou prostě knihou, kdy je námět a svět mnohem lepší než celkové zpracování. Osobně se na další pokračování nechystám - a to i navzdory tomu, že se mi Meyerův svět zalíbil. Nicméně styl psaní mi těžce nesedl a vadila mi i nedotažená korektura.