Čarodějná střední, která se vás bude snažit sežrat - v tom lepším případě

Naomi Noviková pro mnohé české čtenáře, obzvláště ty mladší, není žádnou neznámou autorkou. Její fantasy romány se slovanskými prvky Ve stínu hvozdu a V zajetí zimy se řadí mezi velmi oblíbené YA romány. Jelikož i já jim propadla, Smrtící vzdělání jsem si nemohla nechat ujít. Při čtení mě však čekalo velké překvapení - tahle knížka se od těch předchozích liší snad úplně ve všem.

Že jste vždy snili o tom, že se jednoho krásného dne stanete studentem čarodějnické školy? No, věřte mi, že Scholomancii byste si rádi nechali ujít. Nebo vás snad láká vidina, že se pořádně nenajíte, neboť se budete bát, že je vaše jídlo otrávené či plné červíků? Že vám zničehonic zdivočí nůžky, zrovna když si budete stříhat ofinu? Že budete mít celý školní rok strach, že vás sežere nějaký otravný a pořádně nebezpečný mal?

El, celým jménem Galadriel, je outsiderem každým coulem. Lidé se jí vyhýbají jak "tam venku", tak i ve škole, kde si většina spolužáků myslí, že je malefikou - čarodějnicí praktikující černou magii. Jenže s El je to poněkud složitější. Vlastně je s ní složité snad úplně všechno - hlavně navázat s ní nějaký bližší vztah, natožpak přátelství.

El se školou, která je plná lidožravých netvorů, hladových malů a temných všude číhajících kouzel, v osamělosti prodrala až do třeťáku. V tomhle ročníku se však pro ní všechno mění - promoce, kterou projde jen hrstka těch nejodvážnějších a nejsilnějších studentů, se pomalu blíží a El by se měla přidat k některé z mocných enkláv, jejichž členové mají při promoci mnohem větší šance k přežití než jednotlivci a vyvrhelové.

Jenže jak se k někomu přidat a zároveň v sobě neprobudit onu dýchající temnotu, když vám na záda neustále dýchá otravný Orion, který vám při každé sebemenší příležitosti zachrání zadek?

El se tak nakonec musí vypořádat nejen se snahou najít někoho, s kým by navázala spojenectví, aby přežila promoci, ale také s podivným klukem, který se jí z jakéhosi záhadného důvodu drží jako klíště...

"Kůže byla nejspíš vepřová, někdo se ale zjevně snažil, aby vypadala jako stažená z člověka, což bylo skoro stejně hnusné, jako kdyby to byla pravda. Otevřela se na stránce s pokyny, jak zotročit celý dav lidí, aby tě na slovo poslouchali. No, pokoj by mi asi uklidili, kdybych jim to nařídila."

(str. 12)

Jak už jsem uvedla v úvodu, Smrtící vzdělání se od předchozích dvou románů od Novikové liší snad v každém aspektu. Zatímco Ve stínu hvozdu a V zajetí zimy si zakládají na motivech slovanské mytologie či silném milostném příběhu a jsou psány poetickým jazykem, Smrtící vzdělání je o poznání temnější, akčnější, sarkastičtejší a jazykově jednodušší. Což však neznamená, že je to snad horší kniha.

Smrtící vzdělání obsahuje minimálně jedno "převrácené klišé", a to je neobvyklá kouzelnická škola. Scholomancie je bez učitelů, tedy vyučuje studenty sama, a ukrývá v sobě magické příšery, které ty slabší jedince prostě a jednoduše požírají.

Značnou část knihy zaujímá vysvětlování, jak funguje škola, magie či kouzelnický systém mimo školní zdi. Osobně mi dělalo problém některé informace vstřebat nebo je vůbec pochopit - nicméně se nedá upřít fakt, že čtení téhle zvláštní knížky plné divných kouzel, sarkasmu a pubertálních výrůstků nabízí nemalý prostor pro vlastní představivost.

Občas mi taky trochu vadily příliš dlouhé a mnohdy pro mě zbytečné popisy ve chvílích, kdy se hrdinka podílela na nějaké akci, kterých bylo poměrně dost. Všude na El vyskakovaly zvláštní a originální příšery, na(ne)štěstí jí neustále stal za zadkem Orion, trošku trubkovitý školní hrdina. Vývoj jejich vztahu byl úsměvný, i když ne příliš nepředvídatelný. Na druhou stranu konečné vyústění připomínalo takové to trapné základkovské "já s tebou chci chodit, jen když se mnou chceš chodit ty", což mě trochu rozladilo.

"Působíš, jako kdyby mělo pršet."

(str. 128)

Z hlavní hrdinky Galadriel jsem měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu se jednalo o velmi chytré děvče s morálními zásadami, na tu druhou byla chladná a odtažitá, často protivná a ještě častěji podrážděná. S nikým se nemazlila, trousila jednu sarkastickou poznámku za druhou a jen těžko si nacházela přátele.

Občas mi Elina neutuchající potřeba na všechny jen štěkat vytáčela, jenže když si člověk vzpomene na svá vlastní "telecí léta", uvědomí si, že se od ní až tolik neliší (aspoň u sebe to tak vnímám). Navíc všechny její nedostatky vyvážily skvělé a úderné sarkastické poznámky, u nichž jsem se nejednou zasmála nahlas.

Jak už to tak bývá, Orion je Eliným přesným opakem. Je členem newyorské enklávy, tedy jedním z bohatých dětí, a zároveň školním hrdinou, neboť (pokud možno) všechny zachraňuje od lidožravých malů a jiných démonů. Lidé jeho společnost vyloženě vyhledávají, jenže on dává přednost věčně napružené Galadriel - protože i přese všechnu podrážděnost s ním jedná jako s člověkem.

Oriona jsem měla ráda. Je to takový ten klasický přitroublý hrdina, který jen touží po chvilce klidu - nebo po opravdovém příteli. Smrtící vzdělání je nakonec navzdory vší té syrovosti, temnotě a sarkastičnosti i příběhem o navazování nových přátelství či o tom, že samota není vždy tím správným řešením.

"Nůžky totiž taky můžou zdivočet a pustit si něco takového k důležitým částem těla, jako jsou oči nebo hrdlo, je doslova o hubu."

(str. 206)

I přes počáteční nejistotu jsem se do Smrtícího vzdělání zamilovala. Bylo to vtipné a odlehčené čtení, mnohé z Eliných sarkastických poznámek mě vážně bavily. Jistě, jednání hlavních protagonistů bylo místy "dětinské", ovšem v kontrastu s brutálnějšími akčními scénami, kdy se objevovaly nestvůry požírající nebohé studenty, to působilo úsměvně.

Při představování si, jak funguje tamní magie, jsem musela zapojit pár mozkových buněk, což je za mě jedině k plusu. Navíc je Naomi Noviková skvělou vypravěčkou a Smrtící vzdělání je dle mého názoru příjemným, byť lehce brutálním (škola, respektive její temní obyvatelé, vraždí studenty), osvěžením YA fantastiky.

Tuhle knížku doporučuji všem, kdo má rád žánr dark academy nebo si hoví v sarkastických hrdinkách. Osobně se na další díly velmi těším.