5) Odd a mraziví obři (N. Gaiman)

O čem kniha je?

Hrdinou dětské knížky s krásnými ilustracemi, za nimiž stojí Chriss Riddell, je dvanáctiletý chlapec jménem Odd. Žije společně s matkou, otčímem a nevlastními sourozenci v jedné norské vesnici, cítí však, že v této společnosti není příliš vítaný. Snad proto, že jej otčím považuje za budižkničemu, snad pro jeho neustálý úsměv, který neuvadá ani v okamžik, kdy mu strom rozdrtí nohu.

Zima je krutá a zdá se, že se jí nechce skončit. Přesto se Odd vydá hledat štěstí do otcova starého srubu, skrytého kdesi v lese. Zde se chlapec setkává s podivnou trojicí zvířat. Noví přátelé však nejsou jen obyčejnou zvěří, nýbrž severskými bohy uvězněnými v tělech medvěda, orla a lišky. Podaří se jim s pomocí zraněného chlapce přelstít mrazivého obra a osvobodit se?

Vlastní hodnocení

Navzdory tomu, že se jedná zejména o dětskou knížku, já si čtení Oddova dobrodružství užila.

Příběh o Oddovi a jeho setkání s nejznámějšími severskými bohy (Ódin, Thor a Loki) je jednoduchý, to mu však neubírá na kráse. Gaiman nás jeho prostřednictvím vtahuje na okraj severské mytologie, aniž by s ní čtenář musel být zcela obeznámen.

Odda jsem si zamilovala pro jeho úsměv, dětskou odvahu i to, jak jeho milá povaha dokázala vyřešit "obří" problém silných a mocných severských bohů. V doprovodu s krásnými ilustracemi se řadí mezi top knihy, které v budoucnu budu číst vlastním dětem. Za mě Odd a mraziví obři dostávají 90 %.

4) Oceán na konci cesty (N. Gaiman)

O čem kniha je?

"Na tohle si vzpomíná, když sedí
u oceánu na konci cesty:

Na mrtvého muže na zadním sedadle
auta a na teplé mléko na statku.

Na prastarou holčičku a na stařenku,
která viděla, jak byl stvořen měsíc.

Na překrásnou hospodyni
s nestvůrným úsměvem.

Na to, jak se probudily temné síly,
které je nejlepší nerušit.

Těm vzpomínkám se dá jen těžko
věřit, čekají někde na okrajích.
Rozpomínání člověka, který si myslel,
že je ztracený, ale teď si asi vybavuje
dobu, kdy byl zachráněn..."

(Oceán na konci cesty, 2020)

Návštěva starého statku, kde si v dětství hrál s dívkou jménem Lettie, na níž si po celé roky nevzpomněl, ale matně si ji pamatuje (ovšem ne tak, jak by si ji pamatovat měl), vyvolá v muži středního věku nečekaný příval vzpomínek.

Nejmenovaný vypravěč v "Oceánu na konci cesty" si u rybníčku, o němž Lettie Hempstocková, prohlašovala, že je to oceán, připomíná události z dětství, které se tak možná ani nestaly. Vzpomíná na tři neobyčejné ženy, dceru, matku a stařenu, které si do té doby pamatoval úplně jinak... nebo snad nepamatoval?

Byl teprve sedmiletým chlapcem, když podivný podnájemník odcizil jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu. Tímto činem však probudil prastaré síly, v jejichž případě by bylo lepší, pokud by zůstaly neprobuzeny...

Příběh plný tajemna, ponuré atmosféry a kontrastu mezi snem a realitou, pohádkovostí a hrůzy je v ilustrovaném vydání doprovázen ilustracemi Elise Hurstové.

Vlastní hodnocení

Na pozadí příběhu, který je vyprávěn bezejmenným mužem ve středním věku, jenž si nečekaně vzpomene na své podivné dětství, dýchá ponurá až hororová atmosféra. Zajímavý je též kontrast mezi dětskou fantazií a realistickou vizí dospělého vypravěče, rádoby pohádkového pojetí a temnými hrůzami nebo tenká hranice mezi realitou a snem... Zvláštnost tohoto díla na mě dýchala za každým slovem, za každým motivem...

Nízký, dětský věk hlavního hrdiny a doprovodné ilustrace mohou svádět k myšlence, že je kniha určena mladším čtenářům. Ovšem osobně souhlasím s jejím zařazením do hororů, jako je tomu na Databázi knih. Ony ilustrace, krásné jak na přebalu, tak ty, co doprovází příběh uvnitř, jen podtrhují ponurou atmosféru knihy a staví ji minimálně o jednu příčku výš. Za sebe dávám Oceánu na konci cesty 92 %.

3) Dolů k Zemi (R. Silverberg)

O čem kniha je?

Anotace z přebalu knihy:

"Vypadali jako sloni, to nikdo nepopře. Pozemšťané tedy nildoror podceňovali, stejně jako jejich napohled hrozivější souputníky sulidoror. Jenže mimozemšťany nelze soudit podle lidských měřítek, což koloniální Společnost ke své škodě pochopila až ve chvíli, kdy musela Holmanův svět - planetu Belzagor - vrátit pod správu domorodců. Edmund Gundersen, dříve čelný představitel koloniálního panství, se teď vrací přes půl galaxie vyrovnat si s nildoror staré účty. Napřed ho ale budou muset vzít na vědomí."

V popředí příběhu "Dolů k Zemi" sledujeme Edmunda Gundersena, který ve společnosti několika nildoror a sulidoror cestuje napříč Belzagorem, aby se přeměnil, jinými slovy znovuzrodil. Na své pouti se setkává se starými přáteli, blíže poznává tamní svět i obyvatele, o nichž si ne vždy myslel jen to dobré. Jenže - dokáže se dostat až na konec své cesty? Nebo dopadne jako jeho bývalý přítel Kurtz?

Pozadí děje Dolů k Zemi poodkrývá vícero témat - setkáme se zde s motivy hledání sebe sama,  vnímání odlišností i podobností rozličných ras, mocenských bojů nadřazených/podřazených či poznání, že ne vše, co vypadá jako slon, je inteligenčně daleko pod námi...

Vlastní hodnocení

Za mě je "Dolů k Zemi" jedním z nejlepších sci-fi, které se mi kdy dostalo do rukou. Na svou relativní krátkost má tento příběh rozhodně co nabídnout: zamyšlení nad sebou samým i celkovém přístupu lidstva k určitým problematikám, poznání nového, byť myšleného světa a jeho inteligentních obyvatel, cestu za vlastní přeměnou...

Celé to na mě působilo jako velmi chytré a inteligentní dílo, o čemž vypovídá jak volba slov a styl psaní, tak promyšlenost celého fiktivního světa a jeho fungování. Dolů k Zemi si u mě vysloužil 95 %.

2) Noční cirkus (E. Morgenstern)

O čem kniha je?

"Noční cirkus" už ve své anotaci slibuje podmanivou a magickou atmosféru. Děj knihy v několika vyprávěcích liniích a časových rovinách sleduje tajemnou a nebezpečnou hru dvou kouzelníků, kteří se v ní vsadili o životy svých učedníků. Jejím jevištěm se stává právě onen cirkus s černobílými stany a šapity, jenž do měst přijíždí bez ohlášení a návštěvníkům své zážitky poskytuje pouze v noci.

Který z mladých učedníků, Marco či Celia, nakonec onu záhadnou hru vyhraje? Co se ale stane v okamžik, kdy se o sobě dozví? A co má s Nočním cirkusem společného Bailey, naprosto obyčejný a nekouzelný mladík?

Procestujte s Nočním cirkusem celý svět. Navštivte Londýn, Paříž a jiná krásná města, seznamte se s jeho zvláštními a oslnivými zaměstnanci. Buďte u zrodu mladé, avšak mocné lásky...

Vlastní hodnocení

Při čtení Nočního cirkusu jsem doufala, že kniha nikdy neskončí. Mnohým se jistě bude zdát zbytečně zdlouhavý nebo bez výrazného či dynamického děje, pro mě se však stal jedním z nejzajímavějších příběhů, které jsem v roce 2020 přečetla.

Zpočátku nejasná zápletka podivné hry dvou mocných kouzelníků, kteří se sází o životy svých učedníků, se po několika stránkách stává jasnější, přesto si některá svá tajemství přenáší až do samotného závěru.

Vyprávěné osudy dvou mladých lidí jsou díky Nočnímu cirkusu propleteny dalšími zajímavými postavami, Výlupek a Panenka se jistě řadí mezi ty nejzajímavější. Kouzly protkané atmosféře dozajista pomáhá i skvěle propracované prostředí či vsuvky o vedlejších postavách.

Noční cirkus se pro svou originalitu, skvělý vyprávěcí styl autorky a dlouhé utkvění v hlavě zařadil mezi top knihy, které jsem za svůj život přečetla. Oceňuji ho na 97 %.

1) Finch (J. VanderMeer)

O čem kniha je? Nebo spíš... co že je to za knihu?!

Anotace z přebalu knihy:

"John Finch je detektivem v Ambře, městě okupovaném a terorizovaném tajemnými bytostmi z podzemí, zvanými "šeďáci". Prastaré město se propadá do anarchie, šeďácké houby a plísně bují na domech i v lidech, povstalecké síly jsou demoralizovány a rozprášeny, a parciálové - lidští zrádci, přetvoření šeďáky v cosi jiného - kráčejí ulicemi a trýzní obyvatele.

Finch má na příkaz šeďáckého nadřízeného vyřešit nepochopitelnou dvojnásobnou vraždu. V průběhu vyšetřování narazí na krajně podivné události, je nucen připomenout si svou vlastní, pečlivě utajovanou minulost, a kromě toho se dostane na stopu klíčovému tajemství historie Ambry. Jak se zdá, osud celého města bude nakonec záviset na jeho rozhodnutí..."

Hlavní hrdina tohoto houbami prorostlého románu, detektiv John Finch, vyšetřuje podivný případ (zřejmě) vraždy dvou osob - jednoho člověka a jednoho šeďáka. Jeho prostřednictvím se seznamujeme s Ambrou, která už dávno není světem přívětivým k lidem. Ti zde buď živoří, nebo pracují na konstrukcích dvou podivných Věží, jejichž účel zná jen okupující mimozemská rasa zvaná šeďáci.

Ulice Ambry rozhodně nejsou mírumilovným místem, šeďáci jsou asi tak milí jako lejno na botě (nebo plíseň na stěně). Však ani Finch není tím klasickým kladným hrdinou, na jakého jsme ve většině případech zvyklí. Ač se šeďáky nesympatizuje, pracuje pro ně jako detektiv. Přesto se, stejně jako většina přeživších, snaží jen ve světě pohlceném houbami a jejich výtrusy přežít a jde si vlastní cestou - tedy do okamžiku, kdy mu přidělí onen podivný případ dvou mrtvých těl...

Vlastní hodnocení

VanderMeerova "Finche" budete buď milovat, nebo nenávidět. Tento román (v originále působící jako 3. díl série, u nás vyšel jako samostatný román - a já pevně doufám v české vydání celé trilogie) rozhodně není jednoduchým čtením a rozhodně není pro každého - přesto jej doporučuji všem, kdo si aspoň trochu tyká s městskou fantasy nebo sci-fi. Krom toho je příběh skrz naskrz protkán houbami a výtrusy, že při čtení mnohdy reálně cítíte ten jejich specifický odér. Tak moc dokázal Finch zapůsobit na moje smysly.

Zvláštnosti a nesporné originalitě přidává i mix několika žánrů, s nimiž VanderMeer pracuje. Finch se totiž nedá škatulkovat pouze jako "fantasy", "detektivka" či "sci-fi"; každý čtenář si v něm jistě najde to své. Na mě působil všelijak: kromě těch tří zmíněných na mě Finch dýchal soft hororem a byl mírně okořeněn krimi a noirem. Za mě jedna z nejslušnějších jízd uplynulého roku. 99 %.