Rozhovor: Tereza Kučírková

02.02.2022

"Trvalo půl roku až rok, než se mého rukopisu ujalo nakladatelství."

Tereza Kučírková (1989) je česká talentovaná autorka a se svou YA sci-fi Cestovatelská krev se řadí mezi ty šťastlivce, kterým se podařilo vydat svůj debutový román přes nakladatelství. To, že umí skutečně psát, potvrzují i její úspěchy v literárních soutěžích.

Co nejtěžšího ji během cesty za snem vydat knihu potkalo? A co na Terezinu prvotinu říkají její nejbližší?

Tereza Kučírková

Tereza Kučírková se narodila v roce 1989 v Třebíči a vyrostla v Brně. Jeden čas přemýšlela o vysokoškolském studiu českého jazyka a literatury, ale nakonec pro lepší profesní budoucnost zvolila obor molekulární biologie a genetiky.

Tereza se psaní věnuje již od dětství. Její mamka má stále někde uloženou pohádku o zvětšovacím spreji na vrabce, kterou psala už ve druhé třídě.

Svůj rukopis Cestovatelská krev posílala do několika nakladatelství, než ho přijali v Beletrisu, který následně prošel proměnou. Knížka proto vyšla v novém nakladatelství Formal Group (2019).

Literární soutěže objevila až později a začala se jich účastnit se svými povídkami, některé z nich se úspěšně probojovaly do tištěných sborníků.

Publikovaná díla:

- románová prvotina Cestovatelská krev (2019, Formal Group)

Povídky:

- Výtah (2021, Adventní kalendář povídek pro zimní nečas, nakl. BRK)

- Stromek u cesty (2021, Nejlepší detektivní povídky roku 2020)

- Past na rysa (2021, Kultura 21)

Tereze Kučírkové se mimo jiné daří i v literárních soutěžích. Například její povídka Výtah se probojovala do sborníku Adventní kalendář pro zimní nečas (2021, nakl. BRK).

ROZHOVOR

1) V roce 2019 ti vyšla románová prvotina s názvem "Cestovatelská krev". Osobně jsem ji ještě nečetla, ale rozhodně se chystám, nalákala mě zajímavá anotace. Můžeš nám svou knížku přiblížit?

Fantasy knížka pro mladé čtenáře Cestovatelská krev nás vezme do Řádu cestovatelů, osob schopných přemisťovat se mezi naším světem a světy alternativními. Není zde nouze o dobrodružství či barvité země plné pokroucené reality.

Hlavní hrdinka Eveline se seznamuje se svými schopnostmi a provází nás změtí cest v cestovatelských mapách i nově navázanými osobními vztahy. Samozřejmě existují i lidé, kteří po přemisťování velmi touží a neváhají použít nekalé způsoby, jak jej dosáhnout.

2) Komu bys knihu doporučila?

Kniha je určena pro věkovou kategorii young adult, ale mohla by se líbit všem milovníkům fantasy, kteří při čtení rádi zapojují imaginaci.

3) Kdy a jak začal vznikat příběh a svět, do kterého jsi ho zasadila? Co tě při psaní inspirovalo?

V první kapitole Eveline běží a snaží se uniknout před psem utrženým ze řetězu (doslova). Touží se ocitnout někde jinde a silou mysli to dokáže. No nepotřebovali byste tohle někdy umět? :D A právě touto myšlenkou začal příběh nejen na papíře, ale i při vytváření. Psala jsem ho necelý rok.

Obálka Terezina románu "Cestovatelská krev".

4) Je něco, co bys na Cestovatelské krvi změnila? A naopak - čeho si na knize nejvíce vážíš?

Snažím se pracovat na stylistice svých textů a myslím, že bych teď našla různé nedostatky. Příběh bych ale neměnila, na ten jsem pyšná.

5) Četla jsi Cestovatelskou krev, když vyšla? Jak jsi ji poprvé vnímala z pohledu čtenáře?

Četla, ale jako čtenář ji vnímat nedokážu. :D

6) Co na knihu říkali tví nejbližší? Rodina, přátelé... Četli ji?

Několik mých známých ji četlo a prý se jim líbila, jestli to ale vypovídá o kvalitách knihy. Nebo mě jen nechtěli ranit, to těžko říct.

7) S čím nejtěžším ses v procesu vydávání a následné propagace Cestovatelské krve setkala?

Nejprve jsem ji zaslala do dvou velkých nakladatelství a nedostala jsem žádnou odpověď, tak to bohužel chodí. Až později při pročítání informací na stránkách jsem našla nakladatelství, kde byli ochotní číst i prvotiny.

Tereze se daří i v literárních soutěžích, její "Stromek u cesty" vyšel ve sborníku Nejlepších detektivních povídek roku.

8) Co si myslíš o literárních soutěžích? Myslíš si, že mají/měly vliv na tvé psaní, případně na tvé úspěšné vydání?

Literární soutěže jsou skvělé a moc mě baví výzvy v podobě zadání tématu a stylu, které musí autor dodržet, ráda do nich posílám své povídky. U celých rukopisů je to těžší, jeden jsem koncem roku zaslala do Hvězdy inkoustu. Je v něm strašná spousta práce, tudíž člověka daleko víc mrzí odmítnutí než u krátké povídky.

9) U svých rukopisů jsem se setkala s mnohým odmítnutím, kolikrát i bez reakce, což podle mě bylo ze všeho nejhorší. Potkalo tě to také? Jak ses s tím vypořádala?

Ano, spíš nulové reakce než odmítnutí. Spousta autorů se kvůli tomu rozhodne pro samonáklad, ale na to nemám odvahu.

10) Jak dlouho vlastně trvalo, než se tvého příběhu ujalo nějaké nakladatelství? Máš nějaké rady pro začínající autory, kteří se snaží nabízet své dílo?

Řekla bych půl roku až rok. Určitě je dobré orientovat se v edičních plánech a zaměření nakladatelství. Posílat jim jen texty, které zapadají do profilu, co vydávají. A využívat literární soutěže.