Příště bez citronu

15.11.2021

Příběh o vnitřním boji s démony z minulosti

Ke knížce Příště bez citronu jsem se dostala díky Instagramu, který je v posledních letech vyloženě studnicí tipů na čtení napříč všemi žánry či styly.


Příště bez citronu se žánrově i tematicky vymyká příběhům, které většinou čtu, nicméně jsem byla zvědavá, jak si s označením "psychologický román" poradila česká mladá autorka.

Příště bez citronu (L. Mečířová)

Anotace

"Nancy je drsná holka z pizzerky v centru Londýna. Chlapi pro ni znamenají jen nezávazný páteční sex. Ale kruté tajemství dělí její život na PŘED a PO. 

Čeho se bojíte nejvíc? Pro servírku Nancy, která své intimní partie úspěšně mění v průchoďák a plíce v krematorium, to nejsou pohlavní nemoci ani rakovina. Jsou to vzpomínky na událost, která její život rozdělila na PŘED a PO. Myšlenky na něco, po čem už nikdy nemůže být nic jako předtím. A tak se prostřednictvím dálkového studia psychologie snaží najít způsob, jak na minulost jednou provždy zapomenout. Zdá se, že je na dobré cestě, když vtom do jejího života opět vstoupí osoby, které kdysi navždy proměnily její osud... Otevřený psychologický román o lásce i zradě, hledání pravdy i sebe sama a o snaze vyrovnat se s minulostí. Příběh ze skutečného světa, v němž nejsou kluci jenom samé citlivky, co skládají dívkám k nohám květiny a nosí kondomy po peněženkách..."

Informace o knize

Autorka: Lucie Mečířová (C. M. Luc)
Žánr: česká literatura, psychologický román, New Adult
Rok vydání: 2019 (Formal Group)
Počet stran: 272

Hodnocení na Databázeknih.cz: 82 %

Zdroj: Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 15.11.2021]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz)

Příště bez citronu je příběh o lásce, přátelství, zradě či jednom velkém nepochopení, zároveň také o boji s vnitřními i vnějšími démony z minulosti. Ač se mladá servírka Nancy snaží, jak chce, vždy ji dohoní. V myšlenkách, představách a nakonec i ve skutečnosti. Bojuje nejen s muži, ale i s vlastní rodinou.

Naštěstí má ale Lori, která jediná zná její nejtemnější tajemství. Jenže s návratem nyní již mladého muže ani nejlepší kamarádka nezabrání tomu, aby vzpomínky na ty nejhorší chvíle Nancyina života vyvstaly na povrch...

"Myšlenky jsou fascinující věc. Bez nich bychom pravděpodobně neexistovali. Jsou totiž důkazem toho, že žijeme, stejně jako dech anebo tlukot srdce."

(str. 5)

Příště bez citronu má jednoduchou, nicméně výstižnou obálku - protože Nancyin život je tak trochu směsicí kyselé příchuti citronu a zlomeného srdce. Její příběh však může dodat odvahu těm, kteří se bojí o svých problémech mluvit - bolí to, hodně. Nikdy nezapomeneme, vždy nás to bude doprovázet, ale slova jsou to nejmenší, co nám v tu chvíli může pomoci.

Závažnost tématu znásilnění či jiné formy sexuálního zneužití je v podstatě na denním pořádku žen i mužů na celém světě - a spousta z nich se o tom stále bojí mluvit, stejně jako Nancy.

"Nikdy se neměňte kvůli člověku, on si vás stejně změní sám."

(str. 42)

Knížka se i navzdory těžkému tématu četla velmi dobře. Tempo vyprávění bylo svižné, ačkoliv občas až moc protkané přemýšlením a vnitřními rozbory hlavní hrdinky, bez kterých bych se osobně obešla. Některé myšlenky byly úderné, jiné mi přišly jednoduše parafrázované z učebnice psychologie. Neuškodily, jen bych to s nimi tak nepřeháněla.

Označení "psychologický román" a těžká životní témata tak vyvážil jednoduchý jazyk, který autorka použila - společně s příjemným humorem. Díky tomu je kniha stravitelná i pro nenáročné čtenáře.

Líbil se mi nadhled, s jakým byl tento hořkosladký příběh psán, i vtip, který se místy objevil. Trochu jsem zápasila s milostnými scénami, které mi přišly zjednodušené a dost se opakovaly. Příběh na nich sice nestál, ale být lépe napsané, posunulo by ho to ještě o příčku výš.

"Už to nebylo jen o minulosti, která číhá ve stínech. Temnota začala prostupovat mnohem dál, až pohltila mou přítomnost a moje vyhlídky na budoucnost. Ten, kdo řekl, že tma skrývá neviditelná nebezpečí, dobře věděl, o čem mluví."

(str. 1443-4)

Nancy mě upřímně moc nenadchla, i když jsem její chování zcela chápala, a nakonec jí začala i fandit. Prošla si určitou změnou - rozhodně k lepšímu - ale navzdory jejím životním útrapám mi přišla... trochu nudná. Na druhou stranu se čtenář mohl vžít do její "obyčejnosti", která jí přece jen dodávala na autentičnosti. Rozhodně nebyla dokonalá, občas jste její pohnutky nechápali, jindy jste kroutili očima... byla prostě svá.

Zato Lori jsem si zamilovala hned. Její postava mladé matky se zálibou ve vymýšlení vlastních vulgarit mě bavila od začátku do konce. Sice jsem tušila, jak její linka dopadne, objevil se však jeden zvrat, který mě překvapil. Nebylo to nic nepochopitelného, ale člověka to přece jen donutilo zamyslet se, jak by se v té situaci zachoval on, kdyby se jednalo o jeho nejlepší kamarádku.

"Každý příběh má svůj čas."

(str. 367)

Určitě by chtělo zapracovat na korektuře. Problém byl hlavně v čárkách a občasném překlepu či vynechání písmenka, nejvíc mě ale "dráždilo" opakující se slovo "utrousil" - to bylo snad v každé kapitole zmíněno hned několikrát.

I tak se Příště bez citronu četlo velmi dobře a knížka si rozhodně nezaslouží zapadnout. Téma sexuálního zneužití se dotýká snad každého z nás - ať už jako někoho, kdo zneužitou osobu zná, nebo jako samotné oběti. Žít s tímhle démonem totiž není jednoduché - a ještě těžší je o tom mluvit.

Čeští autoři poslední dobou jen překvapují - v tom nejlepším slova smyslu.