Již podle titulů zařazených v mém Knižním koutku je na první pohled patrné, že dávám přednost fantastice. Zejména pak té pro mladé čtenáře (i navzdory tomu, že už se sotva do YA kategorie mohu zařadit). V poslední době však vážně uvažuji, že YA fantastiku opustím a budu se k ní vracet jen okrajově - po pečlivém přečtení co nejvíce recenzí či komentářů na Databázi knih.

Knihy tohoto žánru začínají být překombinované, neoriginální a s čím dál tím méně sympatickými hlavními hrdiny - Opačno není výjimkou. Za mne si tento příběh slibující výlet do "alternativní magické verze Londýna" vysloužil titul Zklamání roku 2021.

Opačno (Hannah Mathewson)

Osobně ten všudypřítomný "hype" okolo Opačna nechápu - pro mě osobně to bylo utrpení od začátku do konce. Má sice krásnou obálku a zajímavou anotaci, tam mé nadšení ale končí.

Je mi líto, alternativní Londýne, ale v tomto případě se ode mě chvály nedočkáš.

"Představ si knihovnu, ve které je všechno vědění světa, ale žádné štítky s popisky. A představ si, že po tobě někdo těmi knížkami hází."

(Fyfe, str. 133)

Začíst se do Opačna mi trvalo opravdu dlouho. Několikrát jsem ho odložila, abych jej zas za pár dní s nechutí otevřela. Zastávám názor, že knih je na světě tolik, že je zbytečné trápit se nad příběhem, který nás neoslovil. Jenže tahle na pohled krásná knížka nepatří mezi nejlevnější a přišla mi škoda jen tak zahodit ty čtyři stovky (plus doprava), co jsem do ní vrazila. Vlastně jen z tohoto důvodu jsem Opačno dočetla.

Při čtení jsem mnohokrát pocítila chuť hodit knihou do kouta, ačkoliv se to nedělá, a už se k ní nevrátit - tak moc jsem u toho trpěla. Zřejmě to bylo velmi vysokým očekáváním, které se k mému zklamání nenaplnilo. Nesedl mi styl psaní, přehršel překlepů a pravopisných chyb, divný překlad, celkový příběhový chaos a nedostatek (po)řádného děje.

"Co je horší, Ilso? Když ti někdo umře, nebo když tě opustí? Když ti milovaného člověka vezmou, nebo když od tebe dobrovolně odejde bez jediného slova?"

(Cassia, str. 213)

Opačno je v podstatě takovým obráceným Londýnem, kterému se zde přezdívá Protisvět. Ulice jsou zde naruby, v únoru je teplo a žije tu plno magických bytostí.

Takhle to zní pěkně, že?

Jenže zdejší frakce jakýchsi nadpřirozených bytostí jsou téměř nepřehledné (hlavně na začátku, postupem času se v nich zorientovat už "jakžtakž" dá...) a na můj vkus velmi, ale velmi nezajímavé a neoriginální. Zajímavější verze Měňavců či čtenářů myšlenek jsou vesměs v každém třetím (nejen) YA fantasy příběhu a například takový Strážce duší má mnohem lepší alternativní Londýn.

Abych se vůbec někam dostala, začala jsem ty nudné části plné zbytečně zdlouhavých popisů frakcí, opačenské historie, vražd či utržených křivd přeskakovat. Navíc se velmi často opakovaly, takže se příběh příšerně táhl a nikam nepostupoval.

Bylo to prostě nudné, táhlé a na můj vkus překombinované. Příliš mnoho vysvětlování a zacházení do naprosto zbytečných detailů, bez nichž bych se obešla. Děj, který by v (mnohem) lepším podání mohl být docela fajn, by se dokázal smrsknout tak na čtvrtinu.

"Vztek tě dělá užitečnou. Ze smutku seš jenom unavená."

(Ilsa, str. 323)

Co se týká postav, tak bohužel i zde přišlo jedno velké zklamání.

Ilsa - pro některé jistě odvážná, vtipně sarkastická a chytrá, za což se neposmívám, jen s tím nesouhlasím - byla na můj vkus klasickou (omlouvám se za ten výraz) "frackoidní" puberťačkou, která má potřebu každému za každé situace vzdorovat. Ten její životem zhrzený Eliot taky neoslnil, ačkoliv ke konci už to s ním bylo o malinko zajímavější.

Ani z vedlejších hrdinů mi nikdo nepřirostl k srdci - bylo jich tam zkrátka strašně moc. Než jsem se v nich dokázala vyznat, polovina už byla pryč nebo se prostě a jednoduše neobjevily.

Suma sumárum

Opačno pro mě představuje Zklamání letošního roku. Vzhledem k nadšení, které se kolem něj pohybuje, jsem od něj čekala mnohem víc, než se mi toho dostalo. Svět a magický systém naprosto chaotický a nezajímavý, obyčejná, věčně vzdorující hlavní hrdinka a nadmíra zbytečných informací.

Pokud mám zmínit nějaké plusy, abych to tu nezahltila jen vlnou nepěkného "hejtu", tak je to pěkná obálka a konec, u něhož věřím, že svým spádem a několika překvapivými zvraty dokáže navnadit k dalšímu dílu (někoho jiného, mě to nepřesvědčilo). A vzhledem k mnoha nadšených ohlasů si Opačno jistě najde své čtenáře.

Poznámka na konec

Valná většina českých nakladatelství - mezi nimiž se nachází i CooBoo - by si konečně mohla uvědomit, že knížky čtou převážně lidé, kteří mají k literatuře a jazyků vztah - a ano, i ti mladí. Napříč diskuzemi, recenzemi a komentáři např. na Databázi knih se objevují kritiky na české překlady a korektury. Nepřijde mi však, že by s tím kdokoliv cokoliv dělal. To je poptávka kvality literatury tak nízká? Nebo co za tolika chybami v knihách vlastně stojí?

Protože vydávat i po mnohaletých výtkách texty plně chyb a překlepů už je totiž vcelku odvážné.