Dcery šílených vědců se vrací! Tentokrát se vydávají na dlouhou - opravdu dlouhou - cestu do Evropy.

Pokud na vás feminismus z Případu Alchymistovy dcery jen neznatelně dýchal, v jeho pokračování vás jistě smete ze stolu. Osobně proti tomuto hnutí nic nemám, občas se k podobně zaměřené knize ráda uchýlím (je přece fajn, když si čtete o silných ženských hrdinkách!) - přesto se mi příliš nelíbí, když autorky potlačují "mužský element" do pozadí. Takového Holmese rozdýchávám doteď.

#dočteno

U této knihy jsem váhala se zařazením mezi rubriky Přečteno a Doporučuji. Příběh (hlavně jeho umělecká forma) mi přijde originální, nicméně mám k Nestvůrným dámám několik výhrad a na rozdíl od prvního dílu, Případu alchymistovy dcery, který jsem zařadila mezi top 10 knih za rok 2020, jsem nebyla tak nadšená.

"Člověk se přece nestane tím, kým je, když se někdy neodváží zariskovat, že?"

(Alice)

Druhý díl chystané trilogie Athénina klubu opět vypráví o jeho členkách. Mary Jekyllovou a její přítelkyně čeká výprava na kontinent, neboť se chystají zachránit Lucindu Van Helsingovou, další oběť experimentů šílených vědců. Zároveň se tyto nestvůrné dámy snaží přijít na kloub záhadné Společnosti alchymistů, která pojímá jednoho šílenějšího vědce za druhým. Osobně bych jí dala více prostoru - v samotném závěru ono setkání s předsedkyní (ano, opět je to žena) na mě působilo příliš osekaně. Vzhledem k tomu, jaký důraz byl celému shromáždění přisuzován napříč celou knihou.

Knížka má neskutečných 600 stran - podle mě ale zbytečně. Chvílemi jsem ji odkládala, neboť některé pasáže mě nudily, přišly mi zbytečně zdlouhavé a konec naopak uspěchaný.

Co chválím, je krásný styl psaní a prolínání dvou vypravěčských linek. Samozřejmě nechybí vsuvky komentářů jednotlivých hrdinek. Mnohdy mě tyto komentáře bavily víc než samotný děj.

"Měkké srdce není zlatá stránka. Soucit z nás dělá lidské bytosti."

(Justine)

Právě ona rozvláčnost, protkaná častými odbočkami a popisy situací z každodenního dívčího života, jako je třeba oblékání šatů, komentáře výzdob v jednotlivých domech či ochutnávání evropských pokrmů, může čtenáře rozdělit do dvou táborů - buď si každou chvilku vychutnáte, nebo vás to bude nudit. Osobně se nacházím na pomezí. Někde mě to bavilo, jinde bych vynechala.

Příběh je protkán množstvím odkazů na slavná jména i knihy, některé z nich neznám, ale v rámci čtenářského požitku mě to nikterak neomezovalo. Funguje to totiž skvěle - čtenář se neztrácí, i když jmen je v knize poměrně dost. Autorka naštěstí píše poutavě a čtivě, Nestvůrné dámy mi však přijdou jako nudnější výplň celé trilogie - jak už to ostatně u prostředních dílů někdy bývá.

Jednotlivé hrdinky jsou skvělé - každá má své osobité kouzlo i jedinečný charakter, všechny ženy je lehké si zamilovat. Což ovšem neplatí o mužském osazenstvu. Sherlock Holmes mi přijde značně zženštilý, doktor Jekyll/Hyde taky neudělal zrovna dobrý dojem. Na to, že má být ze své podstaty "záporák", se některé jeho reakce a připomínky až nápadně podobají Holmesovým (nebo Watsonovým). Jediní z mužů, jenž jsem si stihla oblíbit, jsou Prendick a hrabě (jméno nebudu prozrazovat, i když je od první zmínky jasné, o koho se jedná).

"Kdo jsme, abychom přikládali větší význam velkým než malým, mocným než slabým?"

(Justine)

Jak jsem naznačila v samotném úvodu, přehršel takřka "dokonalých" hrdinek v kontrastu s nepříliš uvěřitelnými mužskými charaktery mi tady tak trochu skřípala. Ač se v první díle objevuje stejný princip, u Nestvůrných dam na mě feminismus doslova křičel snad z každé stránky. V žádném případě to neodsuzuji - na jednu stranu to totiž nabádá k zapřemýšlení, když vezmeme v potaz postavení žen v historii. Nicméně v dnešní době je podobně psaných děl mnoho a občas to přehluší samotný příběh - jako se (dle mého skromného názoru) stalo právě v této knížce.

Kdo mě ale mile překvapil, byla Alice. Zdánlivě obyčejná služtička se projeví být vcelku... záhadnou.

Jako celek Nestvůrné dámy působí dokonale - rozhodně mě jeho zbytečná rozvleklost a místy nudné popisy neodradily od přečtení si posledního dílu.

Poznámka na konec:

Co mě trochu zamrzelo, je množství překlepů. Nakladatelství Argo jsem v podstatě vychválila ve svém článku "Čím dál tím víc chyb v knihách. Co za tím stojí?", kde jsem se zamýšlela nad problematikou nedokonalých korektur u naší i překladové literatury. Je mi jasné, že korektoři jsou lidé jako my ostatní, být tam jen nepatrné množství, neřešila bych to. Ovšem v Nestvůrných dámách jsem našla překlepů přece jen víc, než je u knih od Arga obvyklé Jedná se sice o "drobnosti", jako jsou například vynechaná písmenka či předložky, přebývající uvozovky apod., nicméně pozornému oku takové chyby neuniknou...