Příběh, v němž můžete zapomenout na své druhé já...

Nejtemnější část lesa maže pomyslnou hranici mezi reálnem a fantaskním světem. Výlet do podivného městečka Fairford, v jehož blízkosti se nachází skleněná rakev s rohatým chlapcem uvnitř, slibuje zajímavé propojení lidského světa a kouzelného lesa víl.

Do městečka Fairfold se každým rokem sjíždí turisté, aby si prohlédli - nebo se vyfotografovali - s podivným rohatým chlapcem spícím v nezničitelné skleněné rakvi. Láká je i zdejší temný les, v němž se nadpřirozeno stává skutečným. Jenže víly, které v něm žijí, se jen vzdáleně podobají těm milým a pohádkovým, které všichni známe - jsou to prohnané bytosti, které nejdou daleko pro únos či dokonce vraždu.

Zdejší obyvatelé jsou na podivnosti temného lesa zvyklí - všude s sebou nosí ochranné prostředky a snaží se své děti držet od ono prokletého místa dál. Ani to však mladistvým nezabrání, aby na nerozbitné rakvi pořádali bujaré večírky nebo si chodili s rohatým chlapcem povídat - vždyť přece spí...

Mezi tyto teenagery patří i Hazel a Ben, šestnáctiletí sourozenci, kteří si od mala chodí do lesa hrát, lovit zlé příšery nebo svěřovat spícímu chlapci svá tajemství. Představují si ho jako jejich prince, vymýšlí o něm různé příběhy a věří, že není tak zlý jako ostatní z Lesního lidu.

Jenže jak už to bývá, jednoho dne se jejich snění stává skutečným. Rakev je rozbitá, rohatý chlapec nikde a jim tak začíná nové, nebezpečné dobrodružství...

"Na konci cesty vyšlapané lesem, za říčkou a dutým kmenem stromu plným brouků a termitů, byla skleněná rakev. Ležela přímo na zemi a vevnitř odpočíval chlapec, který měl na hlavě rohy a uši měl špičaté jako nože."

Po přečtení anotace jsem se trochu vyděsila - pomyšlení na to, že v "obyčejném" světě kdesi v lese leží rakev s rohatým chlapcem a turisti se ho přijíždí prohlížet, ve mně vyvolala myšlenku "co za slátaninu to zase bude". Jenže zvědavost mi nakonec nedala a já si Nejtemnější část lesa (v novém vydání a s novou, za mě i hezčí, obálkou) nakonec pořídila.

Příběh vypráví o dvou sourozencích, Hazel a Benovi, které rohatý mladík v nezničitelné rakvi láká stejně (možná i o něco víc) jako ostatní. Účastní se večírků, které se u rakve pořádají, vymýšlejí o chlapci různé kouzelné příběhy, svěřují mu svá tajemství... a zároveň čelí jisté "nenormálnosti".

Zatímco Ben díky vílímu daru oplývá schopností čarovné a doslova nadpřirozené hudby, který mu přináší jak spoustu úspěchů, tak mnohá úskalí, Hazel propadá určité "normálnosti" - nebo si to aspoň sama myslí. Líbá se s každým chlapcem, který se namane, zároveň však cítí vřelejší city k Jackovi, vílímu podvrženci, který zůstal vyrůstat mezi lidmi. Od dětství touží být rytířkou, která z područí temných tvorů lesa zachraňuje nevinné lidské bytosti - a skutečně se jí stane, ovšem jinak, než si představovala...

Oba hlavní sourozenci jsou sympatickými postavami, které snad nelze si nezamilovat. Oba oplývají jistou dávkou odvahy, milují se a věří si, zároveň před sebou skrývají jistá tajemství. V knize sledujeme jak střípky z jejich dobrodružného dětství, tak první lásky.

Kromě nich se v příběhu nachází další spousta zajímavých postav - vedle již zmíněného Jacka, díky němuž máme pocit, že víly nejsou až tak zlé, je pozoruhodný i Severin, onen rohatý chlapec, v jehož případě čekáme, zda je ten hodný či zlý.

Olšový král, jehož jméno je známo i z Goetheho balady Král duchů, je oproti tomu uvěřitelná záporná postava. Rozhodně to není žádná laskavá víla, nýbrž děsivý panovník hrůzu nahánějícího Lesního lidu.

"Nenáviděla ho za to, že se probudil, že byl najednou skutečný a zničil všechny její sny o sobě samém.

Už to nebyl jejich princ."

Prolínání magického vílího světa s moderními prvky a na první dojem "obyčejným" městečkem celkem dobře fungovalo. Přináší to nádech originality a jisté absurdnosti, která ale čtenáře dokáže pobavit i pohltit.

Samotný děj není nikterak závratně šokující, ale ani nezklame - i když je místy protkán vcelku zajímavými zvraty, které čtenáře vykolejí ze zajeté "rutiny". Celkově je to takový milý, krásně vyprávěný příběh o chlapci, který se bál používat svůj dar, o dívce, která netoužila po ničem jiném než se stát rytířkou, o lásce, která přichází pomalu, ale jistě... To vše opředené dávkou tajemna a dobrodružství.

I přes veškeré nadšení po tom podivném pocitu, který mě zachvátil po přečtení anotace, mám pár výhrad.

Například Hazelina linka, kdy splácí svůj dluh u samotného Olšového krále, by si jistě zasloužila, aby do ní čtenář mohl nahlédnout hlouběji. Chápu, že má způsobit "wow efekt", což se nakonec i zadařilo, nicméně pak jsem měla chuť zjistit víc o "noční Hazel" a po dočtení jsem se cítila o tuto zajímavost ochuzena.

Největší problém jsem měla se samotným závěrem - vše dosud tak hezky, pomalu (někdy až příliš) plynulo, zatímco samotný konečný zvrat se stal neskutečně rychle a já se dokonce musela o pár stran vracet, neboť jsem to ani nepostřehla.

Celkově Nejtemnější část lesa hodnotím jako lehký nadprůměr. Stylově i žánrově mi to sedělo, ovšem chyběla mi spousta věcí, o nichž bych se ráda dozvěděla víc.

"Příšera tu číhá v lese,
ten, kdo zlobil, ať se třese.
Zatáhne tě pod jehličí,
pomoci se nedokřičíš.
Okousané kosti pod kořeny stromů,
nikdy, nikdy, nikdy nevrátíš se -"

> Poznámka na konec: Co musím vyzdvihnout, je zlepšení se překladu i korektur od nakladatelského domu. Je vidět, že jim čtenářské ohlasy nejsou úplně lhostejné a poté, co jsem se nedokázala prokousat příšernou Neviditelnou knihovnou nebo Stínovým esem (který sice nebyl až tak hrozný, ale pořád tam je toho dost co zlepšovat), jsem v případě Lesa byla příjemně překvapená.