Vydejte se do světa, kde pohádky ožívají

Město knih dokáže nalákat čtenáře, kteří milují čtení o magických knížkách, již svým názvem a krásnou obálkou. Jenže příběh nás dovede ještě dál - pohádky zde ožívají a my se tak setkáváme s bájnými bytostmi, které doposud žily jen na papírových stránkách...

Příběh Města knih vypráví o mladém muži Samirovi, který vyrůstal jako zloděj. Tato temná životní dráha ho však víc neláká a Sam se vydává najít lepší pracovní místo ve službách mýtijského Bílého krále. Ovšem pozice, která mu byla přidělena, není tím, co si vysnil - stává se strážcem "obyčejné" brány v Paramýtii, městě knih pod městem lidí.

Jenže tato brána není jen tak obyčejná - chrání vstup do samotného Srdce Paramýtie, tajuplného místa, které může navštívit jen hrstka vyvolených.

Samovo nové zaměstnání mu přinese hned několik nových životních zkušeností - setká se se služebnou Kani, dívkou, jež prahne dostat se do samotného Srdce, aby zjistila, kdo a proč probouzí staré příběhy a vypouští pohádkové bytosti, a jejím otcem Hamirem, starým paramýtijským učencem a hlubokým knihomolem. Zároveň se seznamuje s asfurami, okřídlenými ženami, či sahirami, které ale přece žijí jen v pohádkách...

"Jako první ucítil bolest. Proč jen život přináší takové pocity? Jako kdyby bolest byla součástí života, druhou stranou každé mince."

Městu knih nelze odepřít podmanivá a zajímavá knižní atmosféra. Městský stát v čele s Bílým králem je rozdělen na dvě části s krásnými názvy - Mýtie, nadzemní část, kde žijí lidé, a Paramýtie, rozsáhlá podzemní knihovna plná tajemných knih, v jejímž Srdci ožívají pohádkové bytosti, které se ovšem těm našim podobají jen vzdáleně.

Pohádky, které v Městě knih zaznějí, připomínají spíše ty původní, temnější a záhadnější, než jak je tomu u příběhů pro děti. Zejména bájní tvorové, kteří se prapodivně probouzejí k životu, zdaleka nepřipomínají dětské víly či hodné dráčky. V Paramýtii se seznamujeme s novými bytostmi opředenými zajímavými prvky východní a orientální kultury. To vše dodává Městu knih nádech originality.

"Je to skoro jako pohádka. A já pomalu začínám mít pohádky rád."

Zatímco se autorovi, který v sobě nese propojení německé a egyptské krve, povedlo vytvořit velmi působivý knižní svět i zajímavé bájné bytosti, v případě postav poněkud "pokulhává". V podstatě se nijak nevyvíjely a chyběl jim hlubší, propracovanější charakter. Hlavního hrdinu Sama jsem si oblíbit nedokázala, neboť mi přišel nudný, plochý a nezajímavý. Kani na tom byla o něco lépe, hlavně pro její spojení s pohádkovými tvory a zajímavý osud. Nejlépe fungovala Sabah, jejíž postava se ke konci ještě víc "přiostřila".

Stejně jako s postavami jsem bojovala se stylem vyprávění. Začátek se podivně táhl a občas mě popadla chuť knihu zavřít a už se k ní nevracet. Dlouhé popisy mi většinou nevadí, ale zde mě občas až nudily. Naštěstí se to někde v polovině zlomilo a má nechuť se obrátila k neschopnosti odtrhnout od příběhu oči. Samotný závěr správně vygradoval a fungovalo to - sama jsem zvědavá, jak bude příběh Sama a Kani pokračovat v dalších dílech.

"Říká se, že začátek všeho je v poušti. Smrt, z níž život roste. Cítíš to taky tak? To, co se probouzí? To, co je dáno?"

Město knih nabízí originální pojetí knižního světa a ožívání bájných, nám dosud neznámých pohádkových bytostí. Ač v příběhu zní pohádky, děj je protkán několika krvavými souboji o život, tudíž je Město knih vhodnější spíše pro starší čtenáře.

Knihu hodnotím jako slušný nadprůměr. Propojení fantastična a zajímavých prvků nepoznané orientální kultury mě velmi nadchlo - nebýt toho zdlouhavého začátku a plochých postav, rozhodně bych hodnotila lépe. Každopádně na další díly jsem i tak zvědavá.