Kniha plná nevyřčených slov.

U této knihy jsem váhala, zda ji nezařadit mezi #doporučuji. Příběh o dívce zbavené slov a králi, jež oplývá temným tajemstvím, je velice poutavý, zároveň obsahuje několik "ale"... 

V zemi Jeru je každý, kdo oplývá nadpřirozenou mocí Nadaných, pronásledován a následně zabit. Stejný osud potká i Mesharu, mocnou Vypravěčku, jež je popravena samotným králem, a to před očima svého muže a dcery, kterou pojmenovala Skřivánek. Ovšem než zemře, zakáže dceři mluvit a na krále sešle kletbu.

Skřivánek v důsledku matčina posledního přání zůstává němá - samozřejmě pro její dobro, neboť sama oplývá mocí Vypravěčky. Po několika letech věznění v otcově domě se stává zajatcem mladého krále Tirase, jehož otec byl vinen za Meshariinu smrt. Ovšem při pobytu v jeho hradu zjišťuje, že není jediná, kdo má tajemství...

"Skryj její slova, Corvyne. Protože jestli umře... jestli se jí něco jen stane, poneseš stejný osud."

Zpočátku musím říct, že jsem se Meče a ptáčka obávala. Obálka mě nezaujala a z anotace jsem byla lehce rozpačitá, navíc příliš neholduji ich-formě - nakonec jsem knihu ulovila v jedné z knižních akcí a koupě proto nelituji. :D

Meč a ptáček poskytuje příběh plný síly slov, nespravedlnosti, intrik i lásky. Na jednu stranu nepřináší nic nového - persekuce čarodějů, boj dobra se zlem, rodinné prokletí ...- ovšem pojetí magie vyprávění zde oplývá jistou originalitou.

Jak jsem již naznačila, kniha je psána ich-formou, a to z pohledu Skřivánka. Dívka je němá, proto se nám z její pozice nedostává klasických dialogů, nýbrž posunkové řeči a následně myšlenkovým rozhovorům. Ty však není schopna vést s kýmkoliv, nýbrž jen s osobami, které oplývají kouzelnou mocí.

"Vybral sis mě, protože jsem užitečná. Ale já si vybrala tebe, protože jsem tě chtěla. Všechno, co jsem kdy chtěla, bylo, abys mou lásku opětoval."

Tohle mi přišlo na celé knize nejzajímavější. Dále mi imponovala milostná linka, která sice byla už od počátku téměř jednoznačná, ale neurazila a člověk si to souznění v podstatě přál. Ani další vztahy mezi postavami nebyly nejhorší. Skřivánčin otec byl zvláštní a svým způsobem působil necitelně, nicméně poskytl i několik světlejších chvilek.

Ačkoliv Skřivánek oplývala zajímavou schopností, z její povahy jsem už tak nadšená nebyla. Přišla mi taková nijaká, plytká, příliš se neprojevovala, co se názorů týče, a nakonec se mi zdála být až moc závislá na Tirasovi.

Ani ten mi příliš nepřišel na chuť . Ano, při čtení nás sice doprovází jeho záhadné mizení a podivná nemoc, bratr, který zarputile pokračuje v zajeté nenávisti vůči Nadaným, a jedno velké tajemství - to nakonec ale ani nepřekvapí. Navíc nijak nedokážu určit jeho charakter.

Volgarové a hlavní záporák se mihli téměř jen okrajově, aby bylo proti komu bojovat - což mi přijde škoda, protože prokletý král mohl být velice zajímavou postavou. Nechyběly ani intriky na královském dvoře, které dodaly příběhu pár zajímavých zápletek.

Autorčin styl je hravý, lehký a čtivý. Hlavní dějová linka není sice nic nápaditého, ta romantická jakbysmet, ale vyprávění ze Skřivánčiny perspektivy a pojetí jejího nalézání vlastních schopností tyto nedostatky vyváží.

"Možná, že tajemstvím štěstí je jednoduchost."

Co mě ale nakonec zklamalo, byl nevyužitý potenciál - a to jak v rozvoji postav, tak v samotném ději. Někde v půlce jsem se začala nudit. Až konec to trochu zachránil.

Meč a ptáčka hodnotím jako lepší průměr. Přečetla jsem si to ráda, bylo to příjemné odreagování, ale neřadí se mezi knihy, které bych si přečetla znova - nebo abych potřebovala pokračování.