Hvězdopravec od Martina Bečana se podobně jako jeho Kaziměsti zařadil mezi knihy, které jen tak nedostanu z hlavy. Je sice zařazen do literatury pro děti a mládež, rozhodně má ale co nabídnout i starším čtenářům. Není to totiž obyčejné young adult plně klišoidních milostných románků nebo otřepaných, naoko "originálních" druhů magií. Je jedinečný.

Ostatně – posuďte to sami a jednoduše si Hvězdopravce přečtěte. Protože opravdu stojí za to.

Hvězdopravec (M. Bečan)

Hlavní hrdina, mladý a životem znuděný vysokoškolák s příznačným jménem Mikuláš Koperník, proplouvá studiem a nepříliš záživnou stáží v redakci jen s pramalým nadšením. Zatímco jeho přátelé a spolubydlící "žijí", on jako by to zapomněl. Nebaví ho škola, nebaví ho stáž, nebaví ho večírky... Jen se potácí odnikud nikam a zdá se, že jeho jiskra vyhasla. Dokud...

... dokud jednoho dne neusne a neobjeví se v prazvláštním snovém světě.

V Rozpraskané zemi ho přivítá bytost, která si říká Tabulová hora. A tahle Tabulová hora jej nazývá Hvězdopravcem, bájným stvořitelem snového světa, jemuž nyní z hory z pánevních kostí vládne krutá Severní koruna. A na Mikulášovi je, aby tohoto tyrana svrhnul a zaujal své místo.

Jenže opravdu je Mikuláš oním bájným Hvězdopravcem? Dokáže si poradit s přechodem mezi tímhle snovým světem a šedou realitou?

"Vyrůstal jsem na příbězích o dětech, které objeví průchod do jiného světa. Čítával jsem je v noci pod peřinou a sám jsem byl přesvědčený o tom, že jednou ve skříni objevím kouzelnou zemi, o které budu vědět jenom já. A nemusela by to nutně být jenom skříň. Království ukrytého pod dřezem bych si cenil stejně."

(str. 42)

Martin Bečan již ve svém předchozím díle Kaziměsti dokázal, že má neskutečnou představivost. Jestli jsem Kaziměstům propadla, tak Hvězdopravec mě doslova uchvátil.

Vážně.

Hvězdopravec nám kromě zajímavých a jedinečných postav nabízí velmi čtivý, propracovaný příběh plný akce a podivna, to vše protkané všednostmi obyčejného života – ať už jde o koníčky, školu, rodinné vztahy či práci.

Právě tyto všednosti, tato obyčejná a nebarvitá realita znuděného vysokoškoláka, který neví, co se životem, vytváří dokonalý kontrast s originálním alternativním světem "uvnitř Mikulášovy hlavy". Ten totiž rozhodně nenabízí nic nudného – ať už se jedná o prazvláštní tvory (např. nebelryba), neskutečné bytosti (Tabulová hora, vousatá nemrtvá průvodkyně s kabátem z makovic, či Vlasy Bereniky, z jejichž vlasů lze vyčesávat vodu), obživlá souhvězdí či podivná místa s ještě podivnějšími názvy (hora z pánevních kostí je úžasné jméno!).

Tyhle všechny neskutečnosti jsou doplněny o krásný jazyk či květnaté popisy, nechybí spousta alegorie, odkazy na jiná díla nebo symbolika a fůra autorovy neskutečné představivosti, do které budete mít větší a větší chuť se nořit – samozřejmě za předpokladu, že si libujete v podivnostech a fantaskních obrazcích, které si sotva dokážete představit.

"Do světů v mých knihách vždycky patřili hrdinové, kteří nedbají na vlastní bezpečí a rozhodnou se jednat, aby zachránili život svým přátelům. A tím jsem se teď měl stát i já."

(str. 165)

Děj jako takový se může na první pohled zdát být jednoduchý či pomalý, pro některé možná až příliš popisný, ovšem postupně graduje k zajímavému závěru – po přečtení rozhodně budete mít nad čím přemýšlet. V průběhu nás kromě neotřelých postav a snového dobrodružství čeká i notná dávka akce – některé souboje s ochránci Severní koruny jsou totiž skutečně napínavé.

Mikulášův příběh je rozdělen do dvou rovin, dvou různých světů, které spolu velmi úzce souvisí a vzájemně se doplňují. Zatímco jeho realita je šedá, nudná a plná neutuchající existenční krize, rodinných, studijních či pracovních problémů,  v Rozpraskané zemi se cítí být... důležitý. Potřebný. Zažívá dobrodružství, a dokonce i lehkou romantiku. Najednou získává pocit, že má opět pro co žít.

Jenže... Kde končí a začíná ona pomyslná hranice mezi tím, kdy snít je naprosto v pořádku, a tím, kdy je potřeba dospět, vnímat realitu takovou, jaká je? Protože ona přece jen tak nezmizí...

Tolik otázek a odpovědi si musí každý nalézt sám. Stejně jako Mikuláš.

"Hvězdopravec dokáže vidět hvězdy ve svých dětech a změnit jejich podstatu..."

(str. 182)

Mikuláš jakožto hlavní postava rozhodně není dokonalý. Potýká se s vlastními komplexy a s mnoha problémy, které se ne vždy snaží řešit – spíš je nechává plynout, později před nimi dokonce utíká. Tím se, stejně jako hodně z nás, dostává do existenční krize, která jeho život ovlivňuje snad ve všech rovinách. Někde po cestě za dospělostí ztratil své vnitřní dítě a čeká ho spousta práce, než ho (možná) zase nalezne.

Jeho společníci i protivníci v Rozpraskané zemi a ostatní vedlejší postavy z tohoto snového světa rozhodně patří mezi to nejoriginálnější, co nám kniha nabízí. Tabulová hora, Ptolemaios, Vlasy Bereniky, Cizinec či Severní koruna... ti všichni se tolik liší od Mikulášových přátel a rodiny ze skutečného světa!

Nebo snad ne?

Hvězdopravec ale není jen obyčejným příběhem dospělého "kluka", který se potýká s nudou vlastního života a raději utíká do vymyšleného světa, zároveň nám nastavuje vlastní zrcadlo – minimálně těm, kteří stejně jako Mikuláš mají velmi bujnou fantazii a rádi se noří do vod vlastní představivosti, nebo těm, kteří se snaží zavděčit nejen sobě, ale hlavně svým nejbližším.

"A bytost před námi se stala bránou."

(str. 249)

Hvězdopravec se rozhodně řadí mezi to nejzajímavější, co jsem v posledních letech četla. Nechtěla jsem se odtrhnout od čtení, zároveň jsem měla potřebu nechávat si ten neotřelý a hluboký příběh na později. Knihu rozhodně doporučuji, protože – přísahám – nic podobného si totiž jen tak nepřečtete.

Samozřejmě nesmím opomenout vychválit i grafickou stránku knihy – nádherná obálka, kdy autorkou je opět nadaná Lenka Šimečková (stejně jako u Kaziměstů nebo Dcery zimy), zajímavé názvy jednotlivých kapitol či jejich hvězdné ilustrace. Tohle všechno, společně s fantastickým příběhem, vytváří velmi krásnou a jedinečnou knihu.