České postapo: Boj za lepší svět

K přečtení Fialové jsem se dostala díky autorčině knižní štafetě. A nelituji - díky této milé zkušenosti jsem měla možnost nahlédnout do postapokalyptického světa, záludného Labyrintu a poznat několik zajímavých postav.

Viktorie většinu svého života prožila na vesmírné stanici Olympos, kam se většina lidí odebrala poté, co byla Země téměř zničena. Lidé díky Labyrintu a využívání inkubátorů prakticky nestárnou a zároveň se jim zlepšují fyzické i psychické dispozice. Zatímco ostatní mladí mají vyostřené a, dalo by se říct, i nadpřirozené schopnosti, Viktorii tento proces pomáhá urovnat její tělesný handicap. Potýká se tak s mnohými pohledy, že je v podstatě "úplně normální", kdežto jiní jsou silnější a obohacenější o různé nadpřirozené schopnosti.

Její touhou však není nic jiného než se svého handicapu nadobro zbavit - a navštívit rodnou Zemi. Díky nastalé situaci se její přání plní a mladá dívka se vydává zpět na pevninu jako součást výzkumného týmu.

Asa se po mnoha letech v inkubátoru umístěného na Zemi probouzí - a na rozdíl od Viktorie si přeje, aby se tomu nikdy nestalo. Nový svět ji děsí, o to víc, když zjišťuje, že se probrala s fialovýma očima...

"Noc sevřela poušť ve svém ledovém objetí. Na obloze poblikávaly hvězdy jako miliony světlušek a vzduchem se nesl pouze zvuk větru, který se proháněl mezi kameny. Poušť byla tichá a klidná. Stejně tak i celá Země."

Fialová je rozdělena do tří částí - Probuzení, Nový svět a Fialová. Hlavními vypravěčkami jsou Viktorie a Asa, zatímco intermezza patří pohledu Augusta, hlavního záporáka, za což autorce přidávám velké plus. Veškeré linky se propojují, logicky na sebe navazují nebo se vzájemně doplňují. Autorčin styl psaní je svěží a nenáročný - na své si rozhodně přijdou mladší čtenáři.

Ačkoliv nám Fialová nenabízí příliš mnoho nového (gladiátorská aréna, něco jako středověké město, vedle toho vesmírná stanice...), propojení jednotlivých myšlenek a motivů není nezdařilé. Různé technologické postupy je třeba brát s nadhledem, nicméně neznalý člověk si nejistot (možná) ani nepovšimne.

Nicméně si myslím, že by knize prospělo více se zaměřit na samotný Labyrint - osobně jsem příliš nechápala, jak celý ten proces funguje. Jsem si vědoma, že existuje prequel (Vězení), ovšem Fialová má být volným pokračováním, které by se bez tohoto díla mělo obejít samostatně. A Labyrint, na první pohled velmi zajímavě uchopený, by si rozhodně zasloužil podrobnější podání.

"Pokaždé když se ráno vzbudím, cítím, že mi něco chybí. Jako bych se nemohl pořádně zhluboka nadechnout. Jako bych jen přežíval."

Hlavní hrdinky nejsou nesympatické - ano, občas vás mohou štvát, ale jedná se o mladé dívky, tudíž jsou jejich povahy vykresleny téměř reálně (i když ona vlažná romantická linka by za mě nemusela vůbec být - tak nějak jsem to z toho "necítila"). Obě si prošly Labyrintem, kdy jedna se probudila ve vesmíru, druhá na Zemi, jedna je "normální", druhá disponuje fialovýma očima a nadpřirozenými schopnostmi. Každá je jiná, přesto na mě v určitých situacích působily... jednotvárně. Určitě by jim prospěla hlubší "psychologie". Ostatní postavy nebyly špatné a záporák fungoval na jedničku.

Svět ve Fialové působí trochu "halabala". V podstatě nevíme, proč se lidé uchýlili do inkubátorů, co tomuto rozhodnutí předcházelo, technické náležitosti jsou též poněkud odbyté. Celkovému vjemu to sice příliš neškodí (pokud na to pohlížíme jako na nenáročné YA), ale mlsnému čtenáři takovéto "drobnosti" chybět přece jen mohou.

Příběh skvěle plyne, ve vodách YA ho hodnotím jako lepší průměr. Začátek je skvělý, prostřední část trochu nudnější, ale ne tak, aby se u ní usnulo, a závěr je nabitý akcí. Za mě by příběhu prospěla lepší korektura, hlavně co se stylistické stránky týče (např. časté opakování slov). Přečtení ale rozhodně nelituji a jsem nadchnutá pro pokračování.