"Hurá, konečně! Poslední věta, hotovo! Teď si to jen zkontrolovat a jde se posílat, jupijeeej!" I takto se dá popsat moje radost z toho, kdy jsem v Pánu nočních můr netrpělivě ťukla konečnou tečku. Všechno prvotní nadšení však vyprchalo v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, kolik práce mě ještě čeká...

Zaprvé.

Jedna, dvě kontroly textu, ještě k tomu relativně brzy po dopsání, dle mého skromného názoru nestačí. I člověk, který celkem zdařile ovládá češtinu (a já se za jednoho z nich, zcela nadutě, považuju), kvůli své "autorské slepotě" (třeba se mýlím a ne každý jí trpí, já ovšem ano....) sám za sebe nevychytá všechny faktické, logické, pravopisné či stylistické chyby v krátké době po dopsání.

Podle mě to prostě nejde.

Zpočátku jsem si myslela, že mi obstojná čeština k vychytání překlepů postačí, a to bez jakékoliv pomoci zvenčí (např. s pomocí beta-čtenářů).

Haha.

Právě díky této pomoci jsem se nad svým příběhem více zamyslela, co je potřeba doplnit, co je naopak zcela zbytečné, kde se sakra vzala ta otřesná hrubka... betám, které Pána nočních můr dočetly až do konce, patří to největší díky ze všech.

Ani bez opory a podpory nejbližších bych to ani nedopsala. Například můj přítel se celé večery staral o naši dcerku, abych si mohla, zalezlá na dvoře nebo v prádelně, v klidu psát, následně opravovat, upravovat, vymýšlet anotace, čmárat si ilustrace atd. Takže to jemu vděčím za to, že jsem to vůbec dokončila, za to, že jsem mohla Pánu nočních můr věnovat dostatek času.

Děkuji.

Zadruhé.

Trpělivost je fakt potřeba. V návalu euforie jsem do velkých nakladatelských domů poslala "syrovou" verzi plnou blbostí a chyb, kterých jsem si při prvním a jediném přečtení nevšimla. Naštěstí jsem prozřela celkem včas (také díky přečtení příručky O psaní - Memoáry o řemesle od S. Kinga - doporučuji!) a dala si od rukopisu oddych - a to hned po několik sáhodlouhých týdnů plných nočních můr a počínajících tiků z potlačované netrpělivosti.

Nyní (aaach, konečně, sakra!) se věnuji další revizi textu po dvouměsíčním odpočinku a vidím jen hromadu hlodů. Děs. Jak jsem to jen mohla poslat?! Takhle bez rozmyslu a takhle hloupě sesmolený text?!

Nedivím se za odmítavou (na druhou stranu ale celkem pochvalnou) odpověď. Trapas.

Zatřetí.

Jelikož mi revize nejde tak rychle, jak bych si představovala, neboť neustále něco upravuji, opravuji, přidávám či mažu, zaslání do dalšího nakladatelského domu odkládám na neurčito. A děsně mě to hryže.

Navíc bych mezitím chtěla stihnout ještě pár ilustrací, kterým jsem se v době odpočinku od psaní věnovala, neboˇ%t některé se mi zdají nepovedené a těch povedených je jako šafránu.

Inu.

Děj se vůle boží.

Pána nočních můr čeká ještě dlouhá cesta. A já pevně doufám, že se jejího konce přece jen dočká.