"Mors irrumat omnia." Smrt vyjebe s námi všemi.

Devátý spolek od Leigh Bardugo je celý, od začátku do konce, protkán tajemnou a temnou atmosférou, časovými linkami, které se vzájemně proplétají a doplňují - celkově to byla docela "jízda". 

#přečteno

Devátý spolek nepatří mezi první knihy, které jsem od Leigh Bardugo četla. Dvoudílnou sérii, Šest vran a Prohnilé město, jsem si před lety zamilovala a přečetla i Trnitou řeč, doprovodné příběhy ke světu, který Bardugo vytvořila v Griše (na tu se teprve chystám.... někdy). Všechny zmíněné knihy jsou protkány originalitou a tajemnem, navíc se to čte samo. A Devátý spolek není výjimkou.

Co jsem tak pročítala diskuze, komentáře a recenze, často je Devátému spolku vyčítána spousta časových odboček. Mně se to v příběhu velmi líbilo. Nutily mě být pořád ve střehu, přemýšlet u čtení, poznat hlavní hrdinku a její jednání, těšit se na další nevyřešené záhady... Myslím, že Bardugo si s nimi vyhrála a naštěstí to zafungovalo.

"Nemůžete si věčně zahrávat se smrtí a dráždit zmiji bosou nohou. Nakonec vás chňapne za kotník."

Zpočátku jsem přece jen byla rozpačitá. Přišlo mi, že jsem jakožto čtenář byla do onoho "magična" na oko obyčejné americké školy vhozena jako ryba na sucho a chvíli jsem tápala. Trvalo mi notnou chvíli, než jsem pochopila Alexino divné a často až agresivní chování. Popravdě s tím mám doteď trochu problém. Přesto mě bavilo, že si čtenář ten vztah k hlavní hrdince musí vyloženě najít (já jsem teda pořád na vážkách).

Jak jsem již naznačila, Devátý spolek je celý protkán temnou, ponurou atmosférou, která je občas tak hustá, že lapáte po dechu, abyste se nadechli. Drogy, vztek, agrese, smrt, krev, démoni... To vše a mnohem víc na vás při čtení doslova dýchá. Na jednu stranu mi to imponovalo, na druhou toho místy na mě bylo až moc.

Co mě ale fakt bavilo, byla originalita příběhu, celková zápletka a její postupné poodhalování. Někomu se může zdát, že je to příliš táhlé, mě to ale nutilo přemýšlet a těšit se na konec, jak to všechno dopadne, kdo za tím stojí, co se vlastně stalo s Dantem...

Postavy jsou uvěřitelné a snadno oblíbitelné (tedy, v mém případě, až na tu Alex). Například toužím (a doufám, že se toho v dalších dílech dočkám) dozvědět se víc o Turnerovi. Sice protivný, ale svým způsobem zajímavý.

Celkově Devátý spolek hodnotím kladně, dávám 80 %. A rozhodně se těším na další díl!