Příběh dvou sester a jejich temného prokletí

YA literaturu bych svým způsobem přirovnala k módě - každou chvíli je moderní něco jiného. Například v posledních letech se velké oblibě těší knihy s prvky slovanské mytologie. Výjimkou není ani Dcera zimy, tajemný příběh dvou sester z pera slovenské spisovatelky, kdy jedna je nesmrtelná a druhá v nejkratší den 17. roku zemře a následně se opět narodí.

Příběh Dcery zimy vypráví o dvou prokletých sestrách, Moraně a Vesně. Morana, přezdívaná jako sama Smrt, je odsouzena k nesmrtelnosti, kdežto Vesna v nejkratší den 17. roku vždy zemře, aby se zas mohla narodit.

Děj se odehrává v několika časových rovinách, zejména ve 12. a 18. století. Zatímco v tom pozdějším se Morana snaží najít způsob, jak temnou kletbu zrušit, v dřívějším se dozvídáme, co všechno sesterskému prokletí předcházelo.

Jejich prokletý život není jednoduchý ani v jedné době. Na samotném počátku toužila Vesna po životě v zámku a Morana jen po sestřině bezpečí. Aby svému přání dostála a milovanou sestru ochránila, vezme na sebe vinu za čin, který neprovedla. Před trestem uteče do lesů, kam se ani princ Slunce neodváží. Žije zde po boku Jadwigy, ženy, která se ujímá zatracených děvčat, a potkává Andreie, mladíka, který skrývá nejedno tajemství... Jenže tajemství má i princ, za nějž se má provdat nebohá Vesna.

Po mnoha staletích, kdy sestry sužuje temná kletba, Morana konečně nachází někoho, kdo by je mohl prokletí nadobro zbavit. Jenže cesta za svobodou je trnitá a společně musí čelit mnohým nástrahám.

"Člověk by neměl zvát Smrtku na čaj, pokud si sám nechce usrknout."

K Dceři zimy jsem se dostala díky výhře ve facebookové soutěži od nakladatelství Fragment. A rozhodně jsem za takovou výhru doslova šťastná - ta kniha má v sobě všechno, co od čtení vyžaduji: magii, notnou dávku napětí, nečekané zvraty, lásku i souznění. Zároveň se vyhýbá zajetým klišé YA fantastiky a autorka nám umně dávkuje originální příběh, kde láska k mužům nehraje tu nejdůležitější roli. Tu zde zastává pevné sesterské pouto.

Do knihy jsem se začetla ihned. Vyhovoval mi jak vyprávěcí styl, tak tajemná atmosféra, která sestry obklopuje po celou dobu. Kapitoly s různými časovými rovinami se skvěle doplňují, rozhodně není čeho se bát. Díky tomu se čtenář lépe seznamuje s hlavními hrdinkami i s důvody a zápletkami, které vedly k jejich prokletí.

Příběh je navíc obohacen o množství postav, bohů, legend či mýtů ze slovanského folkloru - nechybí například nechvalně proslulá Jadwiga či Veles a jeho podsvětí, Nav, který se objevil např. i ve Světlech nad močálem. Tomu všemu autorka vdechla osobité kouzlo, které si přece jen ponechává něco ze své původní podstaty. Na první pohled je znát, že si všechny slovanské reálie pečlivě dohledávala.

"V lesích se skrývá mnoho příšer. Ty nejhorší mají lidskou tvář."

Morana a Vesna nemohou být rozdílnější. Vesna je naivní dívkou toužící po lásce, které se nevzdává ani po mnoha staletích. Je plná života a touhy i navzdory tomu, že je odsouzena neustálému umírání. Možná i proto se stala bohyní života.

Morana je oproti ní často sarkastická, nechybí jí bojovný duch a odvaha chránit svou sestru za každou cenu. Poslání smrtky jí sice slušelo, nicméně čtenář s ní dokázal soucítit - přece jen si takovou roli nezasloužila. Osobně jsem ji měla radši než Vesnu.

Co se týká ostatních postav, některé se v příběhu objeví vícekrát (například Jadwiga nebo princ), jiné se sice jen mihnou, přesto odehrají svou roli. Skvělé bylo pojetí Andreie, jehož osud a tajemství byla daleko zajímavější, než se na první pohled zdálo.

Romantika se v Dceři zimy objeví jen náznakově, ovšem příběhu to rozhodně neublížilo. Obě sestry se potýkají s vlastními city a každá z nich se ke své lásce dostane jinou, nemálo zajímavou cestou.

"Jsou jen dva způsoby, jak se stát nesmrtelným - buď se narodíš jako bůh, anebo se staneš příšerou. My jsme to druhé."

Ději se nedá upřít množství nečekaných zápletek a zvratů, které sestry doprovází. Obzvláště konec je pak plný překvapení a zajímavých rozuzlení. I když jsem se závěru celkem strachovala, mé obavy nebyly na místě - četla jsem s otevřenou pusou a tlukoucím srdcem v krku.

Celkově Dceru zimy hodnotím jako nadprůměr - dlouho jsem nečetla tak zajímavý a v mnohém originální příběh z pera českého či slovenského autora, navíc s tak krásnou obálkou. Musím říct, že předčila všechna má očekávání.

Dceru zimy rozhodně doporučuji všem čtenářům a čtenářkám, kteří si oblíbili příběhy s motivy slovanské mytologie.