Cestovatelská krev

30.08.2022

Debut plný cestování mezi pozoruhodnými světy

Cestovatelská krev je debutem nadějné české autorky Terezy Kučírkové (rozhovor zde). Žánrově se nachází na pomezí sci-fi a fantasy pro mladé, na chuť mu jistě přijdou dívky od 15 let. Příběh jako takový má velmi silný potenciál - mohlo se jednat o zdařilou prvotinu, pokud by se knize věnovalo více redaktorské pozornosti.


Anotace

Eveline je mladá dívka vyrůstající jen s matkou, miluje běhání a připravuje se na závody. Při jednom běžeckém tréninku se dostane do svízelné situace, ve snaze z ní uniknout vykročí z našeho světa a vkročí do jiného. Dostává se do Řádu cestovatelů plného svérázných postav, snaží se ovládnout nově získanou dovednost a musí také poprvé čelit hrozbám a nástrahám, které na cestovatele číhají. Podaří se Eveline zapadnout do podivného Řádu a rozluštit tajemství a nebezpečí, která obklopují její rodinu?

Informace o knize

Autorka: Tereza Kučírková
Žánr: česká literatura, sci-fi, pro děti a mládež
Rok vydání: 2019 (nakl. Formal Group)
Počet stran: 253

Hodnocení na Databázeknih.cz: 75 %

Zdroj: Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 30.08.2022]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz

Eveline byla obyčejnou, sport milující dívkou, dokud v sobě neprobudila cestovatelské schopnosti. Z poklidného domku, v němž žila jen se svou matkou, se najednou dostává do rušného sídla Řádu cestovatelů, lidí, kteří mohou putovat mezi různými světy - a dokonce je tvořit.

Evelinin pokojný středoškolský život najednou naplní nebezpečné výpravy, navštěvování zajímavých světů, hledání cest i vlastního nadání nebo útěk před lykabety. Erik, její kamarád a první učitel, zas čelí komplikované rodinné situaci...

Kdo jsou lykabeti a proč po Eve neustále jdou? Co s tím vším má společného náušnice... a její otec?

"Když člověk řídí, vždycky si pamatuje cestu víc, než když se jen veze."

(Eve, str. 69)

Eve je milá, přátelská dívka, která se bojí, že mezi cestovatele nezapadne. A ač se snaží učit, jak své nově objevené schopnosti ovládat, nejsou takové, jak si představovala. Má tedy reálné obavy i vlastnosti, které z ní činí hrdinku, do níž je snadné se vžít a kterou si rychle zamilujete. Dojem trochu kazí příliš rychlý úvod do cestovatelského světa, obzvlášť z pohledu Eve - o něco víc pochybností z její strany by neuškodilo.

Řád cestovatelů i protistrana lykabetů nabízí širokou škálu vedlejších postav. Některým bylo dáno dostatečně prostoru, aby je čtenáři považovali za zajímavé, jiné se v příběhu mihly, aniž bychom je nějak zvlášť zaznamenaly a přišly nám až zbytečné. Jenže v reálném životě to chodí přece podobně - někteří lidé se nám zaryjí hluboko pod kůži, jiní se jen ukáží a zase zmizí a časem na ně třeba i zapomeneme...

Čemu jsem se ale snad celou dobu divila - kam se poděla Evelinina máma? To se nebála, co se s její dcerou stalo? A Eve se po ní vůbec nestýskalo?

Pokud toužíte více porozumět tomu, jak cestování probíhá, než kam se můžete podívat. Pokud se rádi vrtáte ve starých mapách. Pokud jste šílenci milující orientační běh. Pokud věříte, že cesta je cíl, jste dost možná stopařem.

Celý příběh je protkán zmínkami o jiných literárních dílech (třeba svět s panem Darcym, kdo by ho nechtěl navštívit?) a inspirací řeckou mytologií - takoví charóni, bratrstvo převozníků mezi světy, rozhodně stojí za zmínku.

Zatímco v případě popisu ohledně fungování cestování si autorka dala opravdu záležet, jiných myšlenek a nápadů se dotkla jen zlehka. U mnohých byla opravdu škoda, že se jim nedostalo hlubšího zpracování - např. v případě zmíněného bratrstva převozníků nebo u stopařského nadání samotné hrdinky. A mnohé vztahy by si taky zasloužily více rozvést, ať už se jedná o Eve a její rodiče, Eve a Erika... Kniha by mohla být o něco delší a já osobně bych se nezlobila.

Zcela jistě se nedá říct, že jde o nudné čtení. Akce střídá akci, vyprávění je pozbyté zbytečně zdlouhavých popisů a vysvětlování, děj je plynulý a rychlý, ač na začátku možná až moc. Kromě Eveliny linky si autorka pohrála i s vyprávěním z pohledu záporáka, samotného vůdce lykabetů, a dovolila nám nahlédnout i pod pokličku menšího dobrodružství jedné z vedlejších postav, Evina kamaráda Erika.

Co se týká stylu psaní, autorka píše jednoduše a čtivě, nicméně lepší korektura by v každém případě neuškodila. Některé věty působily kostrbatě, dialogy občas zněly strojeně a tu a tam se objevila chybka či překlep.

Probudila se uprostřed noci zimou. Snažila si přetáhnout přikrývku blíže ke krku, ale zakrytá byla dost. Asi je otevřené okno, řekla si v polospánku. Najednou si ale uvědomila, že je jí zima zespod. Otevřela oči a čekal ji hrůzný pohled. Byla ve vzduchu několik metrů nad penzionem. 

(str. 188)

Navzdory tomu Cestovatelská krev není vůbec špatnou prvotinou. Obsahuje širokou škálu pozoruhodných myšlenek, literárních narážek, komplikovaných vztahů i zajímavých postav - třeba Vespa ovládající vosy nebo samotný záporák, Victor Nazollo, který připomíná gentlemana a mafiána zároveň.

Věřím, že kdyby se titulu věnovalo více péče ze strany nakladatele (který se ke všemu na svých stránkách prezentuje nabídkou lektorských posudků ještě před samotným přijetím rukopisu a vydáním) - ať už se jedná o stylistickou, jazykovou či redaktorskou úpravu textu nebo o následnou reklamu - jednalo by se o zdařilý debut nadějné české autorky. I přesto ho k přečtení doporučuji.