První díl čarodějné fantastické série Holubice a had od americké spisovatelky Shelby Mahurin jsem si zamilovala, zejména pro skvělé protikladné charaktery hlavních postav a jejich napínavou hate-to-love romantiku. Obojí se ve druhém díle Krev a med poněkud utlumilo a já se na závěr trilogie přestala těšit.

Nakonec mohu s radostí prohlásit, že očekávané zklamání se nekonalo. Závěrečný díl s názvem Bohové a monstra byl nabitý akcí, emocemi, zajímavými postavami i těžkými životními (a vztahovými) zkouškami, se kterými se Lou a Reid museli vypořádat.

Bohové a monstra (S. Mahurin)

Lou není ve své kůži. Doslova. Temnota ji pohltila, sžírá ji, potápí... a ona se s ní musí vypořádat. Její přátelé, zejména pak manžel (lovec čarodějnic) Reid, cítí, že s ní není něco v pořádku. Jenže co? A jak jí vlastně můžou pomoct?

Na poražení démonů je totiž potřeba víc než jen magie...

Lou, Reid a jejich přátelé cestují za nebezpečným cílem – zastavit Louinu matku Morgane jednou provždy. Jenže cesta je to dlouhá a trnitá, plná rizik a překážek. Nepočetná skupina mladých čarodějů a obyčejných lidí na svrhnutí obávané čarodějnice zkrátka nestačí.

Kde ale sehnat pomoc? Vyslyší někdo jejich modlitby? Najdou na své pouti tolik potřebné spojence?

Vždyť přece hranice mezi bohy a monstry je tenká...

"Lidi, které milujeme, si nevybíráme."

(Reid)

Emoční jízda. Slzy i pobavení. Kousání si nehtů napětím i nuda. To vše závěrečný díl oblíbené čarodějné trilogie vystihuje.

Začátek Bohů a monster byl, pravda, trochu pomalejší, přesto mě bavilo napětí a temnota, která stránkami prostupovala. Lou se musela potýkat s vnitřními démony, snažila se porazit zlo, které ji pohltilo. A její nejbližší tomu mohli jen přihlížet. Beznadějně sledovali, jak se jejich milovaná prostořeká čarodějka mění před očima, než konečně přišli na způsob, jak jí pomoci. Alespoň částečně – tu největší bitvu v sobě samé musí Lou vykonat sama.

Prostřední část byla o něco zajímavější. Autorka svým nedočkavým čtenářům poskytla pestrou paletu zajímavých postav a bytostí, mýtických i zcela obyčejných, a zároveň vrátila křehkému vztahu mezi Lou a Reidem tu správnou "jiskru", která v druhém díle tak chyběla.

Protože Lou nakonec není jediná, kdo musí najít samu sebe...

"Miloval jsem Lou. Věděl jsem to. Cítil jsem to v kostech. A zároveň jsem se na ni nedokázal podívat."

(Reid)

Po slibném začátku plném akce a emocí, kdy jsem několik stran nebyla schopná odložit kapesník, a prostřední části, kdy jsem se zas bavila nad Louiným ztraceným humorem a Reidovou znovunalezenou škrobeností, přišla tolik očekávaná bitva.

Souboj mezi zlou čarodějnicí a její dcerou, která bojuje tělem, srdcem i duší za to, aby lidé přestali kouzla nenávidět. Aby se jich přestali bát. Aby ona a její přátelé našli ve světě plném nedůvěry, nespravedlnosti a zla konečně klid. Aby nemuseli neustále utíkat a skrývat se.

A tady, tady už to zklamání přece jen dorazilo.

Protože ta bitva byla... nudná. Zbytečně zdlouhavá a v některých ohledech zároveň dost uspěchaná. Měla jsem pocit, jako by tam byla vložená, jen aby se neřeklo, jen aby to bylo nějak ukončené. Od zbytku knihy mi přišla zbavená emocí a celkově nenaplnila mé očekávání o "epickém" souboji (a zároveň zakončení jejich problematického vztahu) mezi Lou a její matkou.

"Naděje není nemoc. Je to lék."

Trochu to rozladění z nepříliš přesvědčivého a záživného střetu čarodějnic, lidí, bohů a všemožných bytostí mi vynahradil konec jako takový. Milé – opět dost emotivní – setkání přátel a milenců a celkové, pro mě zcela vyhovující, "uzavření" příběhu.

Vše do sebe nakonec zapadlo dle mých představ a po neuspokojivém druhém díle jsem konečně měla pocit, že jsem si přečetla tolik toužené pokračování milostného románku plného vtipu a ryzí, těžce získané věrné lásky z prvního dílu.

Oproti dvojce je to pěkný díl. Kvalit a oblíbenosti jedničky sice Bohové a monstra nedosáhli, ale autorka si u mě napravila "poškozenou" reputaci fakt nezáživného prostředku série. Jako ukončení je to za mě vcelku uspokojivé.

Určitě doporučuji všem milovníkům této kouzly, vtipem a lásky nabité série – i těm, které stejně jako mě zklamal prostřední díl. Protože závěr má rozhodně co nabídnout.

A upozornění nakonec – připravte si minimálně dvě balení kapesníčků. Budete je potřebovat.