Unylá variace na Tří mušketýry...

"Garth Nix píše první ligu fantasy..." Takto začíná popisek Andělského mága na Databázi knih. Po přečtení série Staré království bych možná i souhlasila. Vždyť Abhorsenky mě doprovázely snad polovinu mého dospívání! Milovala jsem je.

Proto jsem se na Andělského mága tolik těšila! Krásná obálka, zajímavá anotace... pak ledová sprcha.

#přečteno

Andělský mág není prvním Nixovým dílem, které se mi dostalo pod ruce. Jakožto teenager, s nosem věčně zabořeným v knížkách, jsem zcela propadla sérii Staré království. Svět Abhorsenů, magie, princů, mluvícího kocoura či kouzelných zvonků, s jejichž pomocí se můžete dostat až za bránu smrti, mě pohltil natolik, že i po letech mě popadá touha si všechny díly znova přečíst. Nemít na poličkách hromadu netrpělivě pokukujících novinek, neváhala bych.

Z toho důvodu jsem se na loňskou novinku vyloženě třásla. Uchvacující obálka, zajímavá anotace... Andělského mága jsem prostě musela mít.

No. Chvilku po dočtení jsem měla chuť jej zařadit mezi #nedoporučuji. Variace na Tři mušketýry mě rozhodně nenadchla tolik, jak jsem doufala. Přesto má Andělský mág pár světlých stránek, které mu nakonec "pomohly".

Začnu klady, neboť jich není, ehm, příliš. Tak například používání andělské magie pomocí ikon mi přišlo originální a myšlenka se mi fakt líbila. Na druhou stranu by mohla být o něco komplikovanější - nemusel by ji ovládat každý, kdo se k nějaké z ikon dostal, třeba jen když byl líný sklonit hrb a vyplenit zahrádku. Nicméně každý, kdo určitého anděla vyvolal, platil nemalou cenou, což celé to vyvolávání víceméně zachránilo.

Dále se mi zalíbilo uchopení lásky jakožto posedlosti. I když Liliath nebyla zrovna mou favoritkou (na druhou stranu se mi líbilo psaní i z jejího pohledu záporačky), její bezbřehá úcta k Palenielovi podstatně hýbala celým dějem.

Jediná z postav, kterou jsem si jakžtakž oblíbila, byla malířka ikon Dorotea. Ani ne tak charakterem, jenž mi u všech přišel takový až "nedotažený", jako pro její zajímavé poslání. Vlastně ani Henry, který pořád jen lačnil po penězích, nebyl úplně špatný.

"Tam dole vládnou světu červi. Červi nakonec všechno sežerou."

Tím ovšem s pozitivy Andělského mága končím. Celkový nápad nebyl vůbec špatný, jen nešikovně uchopený. Děj se neskutečně táhnul, a to i přes neustálé prolínání vypravěčů (což já ale můžu). Hlavně začátek mě naprosto nudil - po pár desítkách stran jsem měla chuť knihu odložit.

Nakonec se děj trooošičku rozjel, tím svým hlemýždím tempem docestoval až ke konci, který oproti celkové roztahanosti působil jako lusknutí prstů, a... a nic. Po dočtení jsem byla zmatená a lehce naštvaná - všechno, co hrdinové podstupovali, vedlo k cestě za hranice, ukončené... čím vlastně? Pamatuje si to někdo?

Když už jsme u těch postav, jejich charaktery by si taky zasloužily uchopit lépe. Ano, Liliath byla sice manipulativní a posedlá mrcha a dalo se jí to i uvěřit, nicméně bych asi potřebovala poodkrýt víc z jejích pohnutek. A taky mě nudila - stejně jako většina z ústřední čtyřky hlavních hrdinů.

Netvrdím, že postavy byly ploché či nesympatické, přišly mi spíš... nedodělané. Dorotea měla skvělé poslání - malovala ikony, čímž na sebe upoutala pozornost vyšší společnosti. Skvělý potenciál, ale ne zcela využitý. Zrovna téhle slečně bych věnovala víc prostoru.

Henry - ten mě docela bavil, hlavně pro tu věčnou dychtivost po bohatství, což mu párkrát přineslo i vnitřní dilema. Agnez mi přišla celkem odvážná a horkokrevná, mnohdy to ale působilo moc "násilně". Simeon byl ze všech nejsympatičtější - a zároveň nejnudnější. Při čtení mě bavil, teď už si ale nedokážu ani vzpomenout, jak se choval, jak jednal, jak vypadal... 

Celkově mám z Andělského mága rozporuplné pocity. Jakožto fanynka Starého království jsem byla zklamaná na plné čáře. Na druhou stranu to má na dnešní přehlcenou dobu, hlavně co se týká YA fantastiky, pár originálních nápadů - což se dneska cení.