1. důvod: Motivace

Zcela jistě mi většina z vás dá za pravdu, že motivace je skvělým hnacím motorem nejen při soutěžení. Dokáže nás vybičovat k výkonům, jakých bychom za daných okolností třeba ani nebyli schopni, dodá nám pocit radosti, těšení se, může v nás probudit nečekaný příval soutěživosti a podobně.

V případě literárních soutěží může být motivací v podstatě cokoliv - jak hodnotné ceny, jako například hromada nových knih nebo poukázka na jejich koupi, tak přímo možnost vydat román, zařazení povídky do antologie nebo umístění textu na hojně navštěvovaném webu.

Právě ona možnost mít vlastní tištěnou knihu - ať celou svoji, nebo být součástí sbírky - může někomu přijít zbytečná, jako maličkost, ale pro začínající autory je to tím nejmocnějším popudem dostat ze sebe to nejlepší.

2. důvod: Možnost dostat se do povědomí

Tenhle bod je skvělým benefitem hned v několika ohledech. Protože jakmile se v nějaké literární soutěži umístíte na prvních příčkách, nebo se alespoň probojujete na slušné místo, může to udělat dojem nejen na porotce redaktory, kteří se na soutěži případně podílí, ale i na potenciální čtenáře vašeho budoucího veledíla.

A vlastně se mnohdy nemusíte ani umístit. Stačí, když si párkrát zasoutěžíte se svým textem. Už jen to je známkou, že se snažíte na svém psaní pracovat, že to myslíte vážně, že vás to baví a naplňuje.

A hlavně se máte v případě, kdy už se pokoušíte udat svůj rukopis u některého z nakladatelství, o co opřít.

3. důvod: Vystoupení z komfortní zóny

Překonávat sám sebe a sebou nastavené hranice nemůže snad nikdy uškodit. Obzvlášť ne v psaní. Jistě, pro spoustu z nás je skvělé a pohodlné zůstávat ve sféře žánru, který preferujeme (jak při psaní, tak i u čtení), posouvá nás to v něm, zlepšujeme se, máme možnost nahlédnout do všech jeho zákoutí.

Jenže občas není na škodu z této naší komfortní zóny na chviličku vystoupit. Zaprvé nám to poskytne širší nadhled, zadruhé nás to donutí prozkoumat i jiné kouty naší fantazie, nabourat naučenou jazykovou a vyjadřovací bariéru a celkově nás to přiměje zkusit něco jiného. Nového. Svěžího.

Něco, co nás posune dál - ať už v uvědomění si, že naše upřednostňované žánry nebo témata jsou přesně to, co chceme dělat, nebo že jsme k našemu překvapení proměnliví a můžeme tvořit v podstatě cokoliv. 

4. důvod: Disciplína

Má vaše vybraná literární soutěž daný limit času i rozsahu? To je tak svazující! říkáte si? Skandální! A naprosto zbytečné! Co si z toho vezmu?

Minimálně se naučíte disciplíně. Protože ta je důležitá i v psaní.

Představte si situaci (byť trochu vyhnanou do absurdna, asi jako v amerických filmech - i když, pravda, tam to zase chodí jinak): Nakladatelství se ujme vašeho rukopisu. To znamená, že se mu líbí. Vydají ho, kniha má úspěch a vy dostanete za úkol napsat další díl/román v podobném duchu. Jenže na to máte stanovený čas i stránkový limit, protože buď je tisk a papír drahou záležitostí, nebo cílovkou nejsou čtenáři, co rádi louskají několika set stránkové bichle.

A jsou to právě ty skandálně svazující literární soutěže, co vás možná naučí pracovat pod takovým tlakem. Lépe si rozvrhnete čas, vycvičíte se ve škrtání zbytečného... a taky se naučíte se posílat svou práci včas. Schopnost, kterou zcela jistě oceníte nejen při tvoření.

5. důvod: Zpětná vazba

Někteří pořadatelé literárních soutěží poskytují zúčastněným autorům i zpětnou vazbu. Není jich mnoho, ale stále se tací najdou - ať už zadarmo či za drobný poplatek.

V každém případě do takové soutěže stojí za to poslat svůj text. Zaslaný posudek totiž může ukázat jak přednosti, tak zejména slabiny našeho psaní. Což sice může polechtat naše spisovatelské ego, ale především to pomůže posunout tvůrčí schopnosti jedině kupředu.

6. důvod: Sebekritický náhled

Zasílání soutěžních příspěvků nám poskytuje nejen prostor pro neustálé zlepšování se jak v ohledu stavby textu, jeho kvality či rozšiřování slovní zásoby (což musí být každému zřejmé, proto jsem to důvodů nezahrnula), ale také v osvojení si sebekritického náhledu.

Trochu to samozřejmě souvisí s předchozím bodem ohledně zasílání zpětné vazby od pořadatelů. Jenže kolikrát stačí se neumístit, nebo dokonce svou povídku najít na posledních příčkách (!), aby se nás to dotklo, pocítili jsme osten nespravedlnosti, neboť "píšu přece strašně dobře, Anča od vedle to taky říká!"

Zdravé množství sebedůvěry není na škodu ani u tvůrčích činností. Ovšem najít v sobě samém důležitou dávku sebekritičnosti, která zas z druhé strany nehraničí s nízkým sebevědomím, to už je um hodný člověka, který je schopen být objektivní i k vlastní tvorbě.

A není nic lepšího než zkusit dozvědět se, jestli tím člověkem nejste i vy. Při neúspěchu v literární soutěži se "kousnout" a zjistit, v čem má náš text nedostatky, co na něm vylepšit, aby dosahoval takových kvalit, aby se příště umístil lépe.

Protože teprve pak budeme skutečně dobrými autory.

7. důvod: Navazování nových vztahů

Myslíte si, že píšou jen asociální introverti? No, zčásti možná máte pravdu, to ale neznamená, že tihle lidé, nespolečenští třeba jen v osobních kontaktech, nedokážou vytvořit skvělou a přátelskou komunitu. Stačí se mrknout na Facebook a navštívit jednu ze skupin pro začínající autory (např. Odstartujte svoji knihu) nebo na různé bookstagramové a autorské profily na Instagramu.

Ač se to jeví být snad až záhadou, nikde na výše zmíněné platformě jsem se nepotkala s nějakou závažnější a do krve jdoucí rivalitou. Nevraživost a vzájemné nesympatie jsou normálním jevem všude, tudíž ani mezi autory se tomu nevyhnete, ale z vlastní zkušenosti vám mohu slíbit, že spíše než s nenávistí se tam setkáte se vzájemnou podporou - a hlavně pochopením.

Ani betareading u soutěžních povídek není ojedinělostí. Čímž můžete vždycky jenom získat - jak cenný názor nestranného čtenáře, tak třeba i nové přátelství.

A to se vyplatí.